„Doporučená maloobchodní cena je 339 korun, což je obvyklá cena za tuzemské cédečko. My ale v té krabičce máme desky přímo tři,“ upozornil Kodym. „Dva disky jsou zvukové – posluchači na nich najdou třiatřicet našich největších hitů a čtyři novinky, přičemž dvě z nich jsou coververze. Třetím nosičem je DVD, které obsahuje 17 videoklipů plus dokumentární film z roku 1988, jenž vlastně inicioval vznik naší kapely. To všechno je zabaleno v bukletu, který je sestaven ze spousty fotografií z našich raných začátků až po současnost,“ doplnil.

Jednu ze zmíněných coververzí – Lady Karneval – si s vámi zazpíval Karel Gott. Jak to vzniklo?

Kodym: Když jsem píseň Lady Karneval, ovšem v naší verzi, pouštěl jednou Karlovi v autě – to abych zjistil, jak se mulíbí – začal si hned nohou dupat do rytmu. Říkal, že je to vynikající a že to šlape. Měl jen drobnou připomínku, že na konci té písně je přílišmnoho sboru a že by to chtělo jeden vítězný tón. Vznikla tak myšlenka, že onen vítězný tón zazpívá sám.

Ve druhém případě jste si vypůjčili Mišíkovu Variaci na renesanční téma. Jaký vztah vás k ní váže?

P.B.CH.: Byla to jedna z nejkrásnějších písníméhomládí. Dodneška ji vlastně považuju za ikonu v české popmusic. Vždyckyměhodně zajímala i svojí basovou figurou.

A co další dvě novinky? Ty pocházejí z vašeho posledního řadového alba Torpédo?

Kodym: Ne, ne, jsou to čerstvé singly. Jeden z nich se jmenuje Velkej první letní den a v rádiích se hrál už v létě. Klip kněmumomentálně vítězí ve všech televizních hitparádách. Druhý singl jsme nazvali Kdo se bojí, nesmí do nebe – ten je do rádií teprve nasazen a videoklip kněmuvzniká. Stejně jako k písni Lady Karneval – jednu z animovaných postaviček si v tom příběhu zahraje i Karel Gott.

Pojďme ale k vašemu připravovanému koncertu v Sazka Areně.

Kodym: Bude to jeden velký narozeninový večírek, během něhož pokřtíme naši bilanční novinku za přítomnosti Lou Fanánka Hagena, který se před dvaceti lety stal málem zpěvákem naší skupiny.

Ale, povídejte…

P.B.CH.: S Fanánkemjsme měli dohodnuto, že dorazí na jednu z našich prvních zkoušek kdesi ve sklepě, ale z časových důvodů to nedopadlo, protože měl jiné závazky. Pěveckého postu se tak ujal Robert a myslím, že to byla šťastná volba.

Kodym: A teď jsme si Lou Fanánka Hagena vybrali za kmotra, protože jsme se před dvaceti lety potkávali v undergroundu a teď v showbyznysu, ve Šmoulím ráji…

Koncert v Sazka Areně bude vašim jediným v tomto roce. Na turné, z něhož na podzim sešlo, vyrazíte opravdu na jaře?

Kodym: Opravdu.Nakoncertní záležitosti jsme dost nároční a nechceme se pouštět do nějaké polovičaté akce. Když jsme například vydali desku Andělé, taky jsme nebyli spokojeni s tím, jak bylo turné zorganizováno a postaveno, tak jsme ho jednoduše posunuli. Apak už bylo všechno v pohodě. Něco podobného senám přihodilo i teď.

Koncert v Londýně, který měl být předzvěstí vašeho domácí turné, jste ale odehráli…

P.B.CH.: Koncert v londýnské CamdenTowen Hall nebyl vázaný na administrativu, která u nás klekla. Londýn byl absolutně separé. Byl to velice dobrý koncert, doufám, že tam brzy pojedeme znova.

Máte tendenci u příležitosti vašich dvacetin bilancovat? Říkáte si, jak to všechno začalo?

P.B.CH.: Vzpomínámehlavně na ty příjemné věci, stejně jako chlapi, kteří byli na vojně. Naše kapela vznikla jako studiový projekt pro natáčení filmové punk-rockové hudby. Nahrávky se pak začaly šířit po Praze a během půl roku jsme už byli lokálně slavní.

Kodym: Najednou se ozývaly hlasy, abychom začali hrát. Naše první vystoupení se odehrávalo – společně s dalšími undergroundovými skupinami – na jedné punkové akci na parníku Děvín, kolem něhož hodiny kroužila a celé to dění sledovala osádka policejního motorového člunu. To bylo v roce 1988 za vlády Michaila Gorbačova. Po skončení akce námakorát policajti překontrolovali občanské průkazy – nezatýkali a nevytahovali obušky, jako třeba pět let předtím. To bylo vlastně od toho Michaila moc hezké.

Přemýšleli jste o tom, které období v historii vaší kapely bylo nejšťastnější, nejvýraznější, nejplodnější?

Kodym: Myslím, že to bylo období kolem vydání desky Lži, sex a prachy z konce roku 1992. Celý následující rok se kolem naší skupiny odehrála až hysterie zvaná wanastománie. S odstupem času to přičítám i skutečnosti, že neexistovaly žádné boy-bandy. Zažívali jsme tehdy na koncertech mimojiné i hysterický křik třináctiletých holčiček, které za námi běhaly a pronásledovaly nás, když jsme jezdili americkou limuzínou po městě. Moc se mi to ale nelíbilo, představoval jsem si, že naše publikumbude jako na Woodstocku. Za velmi šťastné období považuju i poslední dva roky, kdy s P.B.CH. hodně zúročujeme letité zkušenosti. Jsem rád, že už dobře víme,kamjít a nemusíme se trápit nějakými nezdařilými pokusy.