Čtrnáct objektů českých výtvarníků tvoří venkovní výstavu Plán B letošní Smetanovy výtvarné Litomyšle. Je opět kontroverzní. „Šrot na náměstí? To je hnus a ne umění,“ říká starší muž, který prohlíží vrak porsche posazený na špalcích v centru Litomyšle. Dílo Střet civilizací Matyáše Chochola budí zatím největší emoce. Mladý umělec rád provokuje a to se mu v Litomyšli povedlo. Se svými díly ale vyhrál Cenu Jindřicha Chalupeckého a zaujal i na přehlídce v Curychu.

#clanek|4787696

Velká výstava v exteriérech

Pilotní výstava letošní Smetanovy výtvarné Litomyšle Plán B přináší moderní instalace. Původně měla být ve městě odhalena monumentální socha umělce Krištofa Kintery, ale kvůli koronaviru byla tato akce odložena a organizátoři přišli s velkou výstavou v exteriérech. „Bude pro návštěvníky bezpečnější a předpokládáme, že turistika bude v Čechách letos masivní. Naším cílem je pobavit a podpořit obyvatele města, turisty, umělce i ptactvo. Oprášili jsme některá hotová díla, ale také podpořili vznik nových prací pro tuto konkrétní příležitost. Chceme ukázat, že lidská kreativita hory přenáší,“ uvedla kurátorka výstavy Lenka Lindaurová.

Díla zůstanou v Litomyšli celé letní prázdniny. Ale například „lešení“ před piaristickým chrámem, což je objekt Mark VIII od Martina Daška, zůstane na místě jen čtrnáct dní. Jeho dílo představuje cestu odněkud někam umocněnou zážitkem, který je potřeba pocítit na vlastní kůži.

Magický klavír

Zajímavým dílem je Sluneční klavír Richarda Loskota, který se nachází na dvorku zámeckého pivovaru. Mladý umělec se ve své tvorbě pohybuje mezi vědeckými experimenty a uměleckou performancí, pracuje se složitými technologiemi i přírodním prostředím. Jeho magický klavír hraje opravdu sám, tedy pokud svítí slunce.

„Sluneční klavír hraje prostřednictvím solárních panelů. Vycházel jsem ze situace pandemie, samota, hráč bez lidí, a to mě přivedlo k myšlence samohrajícího klavíru. Sehnal jsem starý klavír a sestrojil vlastní mechanismus. Klavír hraje jen v momentě, když je krásně, svítí slunce, pak se ozývají dlouhé táhlé tóny a klávesy se samy pohybují,“ přibližuje své dílo Richard Loskot.

U muzea lidé uvidí soudní pult Jiřího Davida nazvaný Pokud mohu, musím… U Smetanova domu se včera objevila obří růžová košile Velká kůže Jana Haubelta. Velikonoční sochu do Litomyšle dovezl Petr Kvíčala. Levitující dámské nožky symbolizující rovnováhu vytvořila Kateřina Vincourová.

V Litomyšli nejde o první kontroverzní výstavu moderního umění. V minulosti tu byly obří sochy Aleše Veselého nebo autobus v Klášterních zahradách. „Některé objekty budou vyvolávat silné emoce, na to jsme už zvyklí,“ podotkl místostarosta Radomil Kašpar.

Vernisáž výstavy se koná v neděli 5. července v 15 hodin u piaristického chrámu.

PLÁN B - autoři a jejich díla:

Veronika Šrek Bromová
Planeta (kostel Povýšení svatého kříže)

Veronika Bromová (1966) se v 90. letech stala hvězdou manipulované digitální fotografie. Její záběr se postupně stále rozšiřoval do různých uměleckých médií až k umělecko-sociálním programům, které vyústily v její současnou eko-umělecko-sociologickou praxi v Chaosu 68 nedaleko Litomyšle. Veronika Bromová je v galeriích zastoupena také objekty, kterými například reprezentovala Českou republiku na Benátském bienále v roce 1999. Pro SVL vytvořila nový objekt „živé“ rostlinné Planety, který bude ovlivňován klimatickým prostředím města po celé léto a bude společně s návštěvníky dýchat.

Martin Dašek
Mark VIII (chrám Nalezení svatého Kříže)

Martin Dašek (1981) absolvoval pražskou UMPRUM a zaměřuje se na tvorbu site specific instalací do veřejného či galerijního prostoru. Jeho environmentální objekty abstraktního rázu komunikují s divákem ve formě hry. Práce nejsou jednoznačně ohraničené a zůstávají na hraně rozpoznatelného. Čemu ještě můžeme říkat umění a co je nerozpoznatelnou součástí konkrétního prostředí? Martin Dašek pro SVL zrekonstruoval svůj lešenářský objekt z Designbloku 2018, jenž představuje cestu odněkud někam umocněnou zážitkem, který je potřeba pocítit na vlastní kůži.

Jiří David
Pokud mohu, musím… (Jiráskova ulice před muzeem)

Jiří David (1956) je angažovaný umělec, pedagog a někdejší spoluzakladatel legendární skupiny Tvrdohlaví. Je známý především jako malíř mnoha stylů, ale má za sebou také řadu fotografických projektů a 3D realizací pro galerie i veřejný prostor, z nichž nejpopulárnější byla putovní Klíčová socha. V Litomyšli je nyní instalován jeho nový objekt - Soudní pult, lehce vychýlený a naddimenzovaný, takže se v něm „souzený“ cítí jako v nestabilní kleci, bez možnosti odvolání. Efekt polopropustného zrcadla zpochybňuje existenci celého objektu a vytváří kafkovský efekt.

Jan Haubelt
Velká kůže (park za Smetanovým domem)

Jan Haubelt (1977) je absolventem ateliéru Veškerého sochařství Kurta Gebauera. Pracuje s fotografií a objekty konceptuálním způsobem, který spočívá ve hře s iluzí, jenž má v jeho díle různé roviny. Někdy se jeho práce pohybuje na hranici viditelnosti jako například v případě přesazeného pařezu nebo výroby paruky z vlastních vlasů. Do Litomyšle doputoval jeho objekt Velká kůže, vytvořený v loňském roce pro galerii ve veřejném prostoru Proluka v Praze. Obří růžová košile ušitá z látky na ložní prádlo v kontextu živého města připomíná možnost, jak lze lidsky vyrůst.

Anna Hulačová
Návrat z mise (zámecké arkády)

Anna Hulačová (1984) je výraznou sochařkou, která jako jedna z mála tematizuje české lidové tradice a venkovské rituály s charakteristickým naivizujícím rukopisem. V roce 2016 byla ve finále Ceny Jindřicha Chalupeckého, poté ji začala zastupovat prestižní galerie Hunt Kastner a autorka se stala známou a vyhledávanou i v zahraničí. Na SVL prezentujeme její křehký reliéf Návrat z mise z roku 2018, na němž Hulačová zpodobňuje dvě venkovské „hobby“ figurky dvou včelařů, kteří se vracejí z meziplanetární úspěšné mise, která nám přináší potřebnou naději ve složité době.

Matyáš Chochola
Střet civilizací (Smetanovo náměstí)

Matyáš Chochola (1986) patří k umělcům, kteří se rádi kriticky vymezují, rádi provokují společnost a porušují pravidla korektnosti. V roce 2016 se stal vítězem Ceny Jindřicha Chalupeckého a ve stejném roce už dominoval se svou performancí a instalací na mezinárodní přehlídce Manifesta 11 v Curychu. Do Litomyšle je přemístěno jeho nabourané porsche, které bylo součástí Chocholovy samostatné výstavy v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Autor ho nazval Střet civilizací a je možné ho vnímat jako civilizační memento mori, v době krize velmi aktuální.

Ladislav Jezbera
Korona česká (Jiráskova ulice)

Ladislav Jezbera (1976) pracuje s minimalistickými objekty a instalacemi v duchu italského hnutí Arte Povera. Využívá rád obyčejné a přírodní materiály, využívá jejich materiality a světelných vlastností. Jeho objekty vznikají často jako dialog s konkrétním prostorem a situací. Pro Litomyšl vytvořil aktuální objekt s politicko-epidemiologickým obsahem; v Jezberově tvorbě výjimečné dílo. Otevírá otázky nacionalismu a sobectví v krizové době a poukazuje na selhání a objevování nových elit, ale ponechává ve své abstraktnosti divákovi možnost volného čtení.

Jiří Kovanda
Let okna (fasáda klubu Kotelna)

Jiří Kovanda (1953) je legendou českého akčního umění. Jeho akce spočívají především v jemných poetických, ale i kritických intervencích do veřejného prostoru, ke kterým původně zval jen pár zasvěcených diváků a proto dnes existují jen ve formě fotografické dokumentace. Jmenujme aspoň divácky nejpopulárnější akci líbání návštěvníků galerie přes sklo, která měla premiéru v Tate Gallery. Díky svým zahraničním úspěchům je Kovanda stále jedničkou uměleckého žebříčku Art Index. V Litomyšli pouhou záměnou písmen v názvu rockového klubu stvořil lyrický komiks.

Petr Kvíčala
Velikonoční socha (Klášterní zahrady)

Petr Kvíčala (1960) proslul jako umělec ornamentu. Ve své tvorbě jej minimalisticky zkoumá v nesčetných variantách a v základní barevnosti, aby všem dokázal, že výrok architekta Adolfa Loose „ornament je zločin“ pro umění neplatí. Právě dekorativnost v nekonečné řadě možností je důvodem, proč má Kvíčala tolik realizací ve veřejném prostoru – a to nejen v Brně, kde působí. Pro SVL znovu vztyčil svou zničenou Velikonoční sochu, jejíž ornament tvoří jednoduchá dřevěná mříž pnoucí se vysoko k nebesům jako rozhledna pro malé živočichy, kteří nikdy neviděli Litomyšl z výšky.

Dominik Lang
Místo pro Hledače (1. zámecké nádvoří)

Dominik Lang (1980) je mezinárodně známý sochař, který zastupoval Českou republiku na Benátském bienále v roce 2011, od roku 2012 je vedoucím ateliéru sochařství na pražské UMPRUM a v roce 2013 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. K jeho charakteristickým postupům práce patří site specific instalace, které vytváří v reakci na dané prostředí. Tak se ujal také projektu pro Litomyšl, který se nese v duchu letošního tématu naděje. Vybral si ve městě místní specifika jako například zámecká sgrafita a s těmito symboly pracoval ve stále se proměňujícím sociálním díle, do něhož zapojuje všechny kolemjdoucí.

Richard Loskot
Sluneční klavír (zámecký pivovar)

Richard Loskot (1984) je multimediální umělec, jehož díla často bývají interaktivní a diváky neustále překvapují v nečekané komunikaci. Loskot se ve své tvorbě často pohybuje mezi vědeckými experimenty a uměleckou performancí, pracuje se složitými technologiemi, ale i přírodním prostředím. Byl třikrát finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Do Litomyšle umístil svůj magický Sluneční klavír (Parafráze na Pešánka), který hraje sám podle jakési neznámé minimalistické partitury v duchu Philipa Glasse. Prostřednictvím solárního panelu je však oním robotickým hráčem samo Slunce.

Kateřina Vincourová
Do vzduchoprázdna (Klášterní zahrady)

Kateřina Vincourová (1968) se jako první žena stala v roce 1996 laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Její tvorba je charakterizována často přívlastkem ženská. To se však týká témat, nikoli razantního provedení. Pozornost publika upoutala už v 90. letech svými monumentálními nafukovacími objekty. Postupně se vydala cestou zjemňování a překvapuje „kresebnými“ sochami vytvořenými z různých obyčejných, téměř neviditelných materiálů. Pro Litomyšl vznikl nový objekt, kde na vysokých tyčích levitují dámské nožky symbolizující rovnováhu a napětí možných konců a zároveň velké životní naděje.

Vladimír 518
Interpretace černobílých struktur Zdeňka Sýkory (zámecký park)

Vladimír 518 (1978) je všestranný umělec, rapper a nakladatel. Vystupuje jako zpěvák, tvůrce komiksů a ilustrátor, proslavil se realizací knižní řady Kmeny v labelu Bigg Boss věnující se vizuálnímu stylu českých subkultur. Jeho projekty přesahují různé obory a často jsou spojené se zvědavým průzkumem fenoménů spojených s nedávnou historií výtvarné scény. Tak vznikla i jeho kniha zapálených rozhovorů s výtvarníky nazvaná Obsese, a nebo také video Interpretace černobílých struktur Zdeňka Sýkory, v němž společně s Davidem Vrbíkem analyzoval malby známého českého umělce. Video bude promítáno pouze 5. a 6. 7. od setmění do půlnoci.

Jakub Nepraš
Metropolia (chrám Nalezení svatého kříže)

Jakub Nepraš (1981) pracuje s videem a proslavila ho především experimentální forma promítání speciálně vytvořených filmových materiálů na 3D objekty, které realizoval pro konkrétní prostory jako třeba Novou scénu Národního divadla. Monumentální architektura chrámu Nalezení sv. Kříže jej inspirovala k vytvoření animace Metropolia na jeho stropě. Animace představuje jakýsi zesilovač duální energie velkoměsta. Abstraktní formou znázorňuje příběhy a procesy, které jako filmovou koláž vnímá divák z odstupu, a tak mu umožňuje reflektovat současný hektický život.