Po písničce vysvětlily postavy v bílých pláštích s maskami bílé barvy a s dlouhými čapími zobáky, proč přišly. „Dnes 13. prosince jsme přišly zkontrolovat, jestli jste uklidili před Vánocemi a jestli přadleny nepředou. A jestli ano, tak vás budeme muset pěkně vyprášit,“ říkaly bílé postavy. A takhle šly Lucky dům od domu. „Dáme jí na čelo sádru,“ vysvětlila jedna z dívenek v bílé róbě, co hrozí hospodyňce, která bude přást.

Trestu jen tak tak unikla zdejší knihovnice Helena Vykydalová. V knihovně má sice naklizeno, ale doma ještě ne. „Mám obavy, co se mnou udělají, jestli nebudu celá od popela,“ strachovala se knihovnice. Popelu i sádře se vyhnula. Musela ale slíbit, že do Vánoc uklidí. A tak to slibovaly po celé odpoledne hospodyňky v celých Jaroměřicích, kde řádily Lucie se smetáky.

Lucky v minulosti chodívaly v každé vesnici a byly stejně běžným zjevem jako čerti, Mikuláš a anděl. Nikdo z pamětníků si na tento starý zvyk, který je dodnes běžný ve Švédsku, už ale nepamatuje. A tak musela Zdena Selingerová, která vede zdejší dramatický kroužek, hledat podobu Lucek v knihách.

Děti si pak vytvořily masky a mohly se vydat na průvod vesnicí. „V domech, kde nemají uklizeno, hlavně zametáme. Dříve se ale třeba takové hospodyňce dávala na obličej bramborová kaše,“ popsala Zdena Selingerová. Samotné Lucky musely v minulosti vytrpět make-up vyrobený ze sádla a mouky, kterým docilovaly bělostných tváří. Dnes už stačí sádrová maska, kterou si oblékly skoro všechny děti z dramatického kroužku, takže mezi Luckami byl i jeden chlapec.

MARTIN KARLÍK