Basista Haken byl volyňským Čechem, narodil se ve Šklinu na Ukrajině 22. března 1910.

V Praze, kam se pak rodina přestěhovala, studoval původně medicínu na Karlově univerzitě. V roce 1935 se přihlásil na konkurz do Národního divadla na místa sborových zpěváků. Dirigent Václav Talich, který porotě předsedal, ve své zprávě o výsledcích konkurzu napsal: „Zcela zvláštním případem mezi kandidáty byl pan Haken. Pro krásné hudební a hlasové prostředky doporučuji další studium, protože zde se jedná zcela jasně o sólový bas.“

První angažmá nastoupil v roce 1938 v olomoucké opeře a o tři roky později byl přijat do pražského Národního divadla. Zde zpíval přesně půlstoletí, od 1. srpna 1941 do 31. července 1991. Za tu dobu vytvořil nespočet rolí českého a světového repertoáru. Proslul zejména svými životními rolemi Kecala v Prodané nevěstě a vodníka v Rusalce, z úloh cizích skladatelů zůstávají v paměti především Zachariáš v Nabuccovi, don Basilio v Lazebníku sevillském nebo kníže Gremin v Evženu Oněginovi. Zemřel v nedožitých 86 letech 12. ledna 1996.

Na litomyšlském smetanovském festivalu vystoupil celkem pětadvacetkrát a řadí se tak k těm nejčastějším hostům. Poprvé zde zpíval hned v prvním ročníku v roce 1949 Mumlala ve Dvou vdovách, naposledy pak v roce 1992, kdy ve dvaaosmdesáti letech nezapomenutelně přednesl kompletní cyklus Dvořákových Biblických písní.

Ve Smetanově domě zpíval už jako člen olomouckého souboru v letech 1939 až 1941, například Sparafucila v Rigolettovi, nebo Marbuela v Čertovi a Káče. Na svém kontě má u nás i řadu koncertních vystoupení, kdy ho většinou na klavír doprovázel Jaromír Metyš. V závěru kariéry, která trvala prakticky až do konce jeho života, zpíval několikrát i na letní slavnosti Růžového paloučku. Lze říci, že Litomyšl se stala Hakenovým druhým domovem a zcela po zásluze obdržel také čestné občanství města.

Zdeněk Vandas