Letošní jubilejní padesátá Jabkancová pouť přilákala rekordní davy návštěvníků. K chalupě pod rotundou sv. Kateřiny i k ní samotné proudily už od brzkého rána.
První nedočkavci nelenili pro místní specialitu vyrazit už kolem sedmé hodiny ranní. V průběhu celého dne se pod kostelíčkem vinuly tradiční fronty na jabkance. Na ty letos padlo taktéž rekordních jedenáct metráků brambor. Čekání na pochutinu zpříjemňovalo nejen vlídné počasí, ale i celodenní program. Před chalupou se vystřídalo několik hudebních skupin. Po poledni, když se blížil začátek hlavního programu, davy ještě znatelně zhoustly. Potom už nastoupila českotřebovská skupina Medvědi a po ní oblíbení jabkancoví umělci.

Obrovský zájem byl i o duchovní součást Jabkancové pouti, a to Pouť ke sv. Kateřině Alexandrijské v rotundě. Českotřebovská římskokatolická farnost nabídla zajímavý program včetně bohoslužby, ale i prohlídky nejstarší románské rotundy ve východních Čechách komentované samotným děkanem Milošem Kolovratníkem.

Jabkancová pouť by nebyla bez Spolku od Svaté Kateřiny, bez nadšenců, kteří v noci vaří brambory a pak z nich celý den vyrábějí místní specialitu, bez ochotníků, kteří už desítky let baví místní publikum, a bez další řady dobrovolníků.

Padesátiletá tradice pouti, jež má po většinu doby ustálenou podobu, je jen zlomkem v trvání místní tradice výroby jabkanců, bramborových placek plněných tvarohem. Malý výlet do historie Deníku umožnila předsedkyně spolku Eva Motyčková. „Jabkance se začaly dělat, když přišly do Čech brambory. Dělali je starousedlíci, kteří v této části města bydleli, protože tady vlastně Třebová vznikala. Každý měl doma krávu, slepice… měli tvaroh, máslo. Pro ně to v tu dobu bylo nejjednodušší a nejlevnější jídlo. A protože jabkance jdou dělat jen v určitou dobu, právě kolem svaté Kateřiny, dělali se v tomto období,“ přibližuje kořeny Eva Motyčková.

Od rozdávání k desetikoruně

Zásadní vývoj na rozšíření tradice měla rotunda. „Když se tady postavila, začala sem na svatou Kateřinu chodit procesí. Byl to lid ze širokého okolí, ale hlavně od Letohradu. Po mši ti, co byli zdaleka, přespávali u svých příbuzných na seně, ráno šli na mši a poté byli hoštěni jabkanci. Mezi lidi se dostaly po válce, kdy se tady dělaly po chalupách a rozdávaly se lidem, kteří sem chodili na mši. Chalupníci je hostili,“ pokračuje Eva Motyčková. Ve větším množství byly jabkance vyrobeny v roce 1960. V chalupě jedné místní rodiny se prý vystěhovala ložnice a tam se pracovalo. To se ale ještě jabkance rozdávaly zadarmo.

Současná podoba pouti se zrodila v roce 1961, kdy se přidal i kulturní program a za jabkance se poprvé platilo. „Tehdy se dělaly asi z jednoho metráku, teď se dělají z deseti, letos dokonce z jedenácti,“ vrací se Eva Motyčková do současnosti. Ta se dá, řečí čísel, vyjádřit jako 11 metráků brambor, 130 kg tvarohu, 55 kg másla, 400 vajec a desítky kilogramů cukru. I když suroviny zdražují, cena se drží, díky sponzorům, už několik let na desetikoruně za kus.

Výroba jabkanců je alchymie. „Nehodí se každý typ brambor, my ty vhodné už máme vytipované. Nesmějí mít velký obsah vody, protože těsto je potom řídké a trhá se. Do těsta nesmí přijít žádná mouka. Jsou to jen uvařené brambory, osolené, které se po oloupání musejí zpracovat, dá se říct, až na gumovou hmotu. Mouka se používá jen na vál, když se rozvalují,“ vysvětluje žena, která je u Jabkancové od roku 1973. Zpracovat obrovské množství surovin a zajistit celodenní výrobu jabkanců je možné jen díky sehranému týmu šesti desítek lidí… a jejich nadšení. „O půlnoci začnou kluci vařit, ve čtyři nastupují děvčata na loupání a od šesti ráno začínáme s výrobou v chalupě,“ dodává Eva Motyčková. Letos, stejně jako každý rok, byl scénář stejný. A opět klapnul na jedničku…

Jabkance
Brambory se uvaří ve slupce, oloupou se, nechají vychladnout a umelou se. Těsto se mírně osolí a na mírně pomoučeném vále se dělají placičky. Potřou se tvarohem, přeloží a pečou na plotně.
Jak to vidí hoteliér Josef Janda
Patří jabkance jako regionální specialita do restaurace, nebo jen na pouť?
Před dvěma, třemi lety jsme je v době konání Jabkancové pouti měli v nabídce restaurace. Nedělali jsme tomu velkou reklamu, bylo to jen na zkoušku. Určitě to není špatný nápad, pro lidi odjinud to může být atraktivní. Možná se k tomuto nápadu vrátíme, určitě bych se tomu nebránil, tu tradici jsme chtěli zavést. Nenabízeli bychom je celoročně, ale jen plus, mínus v době konání Jabkancové.