I když se vyučila truhlářem a dřevo jí není cizí, pracuje s jinými materiály. Maluje na hedvábí, vyrábí keramiku. Ze skla vypéká nejen krásné vitráže, ale i slušivé šperky.

Jak jste se k výtvarnictví dostala? Jak dlouho se mu věnujete?
Z lidušky jsem se hlásila na „úmprumku“, ale nedostala jsem se tam. Vystudovala jsem nábytkařinu, vyučila jsem se truhlářem. Tuto činnost mám vlastně jako koníčka. Před třiceti lety jsme se nastěhovali do Bystrého. Neměly jsme nábytek, tak jsem namalovala nějaké obrázky. Postupně jsem přicházela na další techniky. Sklíčka přišla až později. Ty dělám asi sedm let.

Kombinujete vzory na skle s hedvábím. Dá se s něčím kombinovat keramika?
Myslím si, že sklo jde velice hezky dohromady s hedvábím. Keramika a hedvábí jsou dva materiály, které k sobě nejdou. V minulosti jsem keramiku vystavovala s olejomalbami pana Dobiáše z Jimramova. Z keramiky dělám figurky, postavičky, klauny, andělíčky, celou pouť s kolotočem. To jde hezky k sobě s krajinkami.

Máte slabost pro hedvábí. Proč?
Hedvábí je hrozně příjemný materiál. Je to to nejúžasnější, co může být. V zimě hřeje. Všechny šátky, které namaluji, se dají nosit. Nemaluji na ně obrazy, ale kontury. Nejraději maluji šátek do konkrétního oblečení, pro konkrétní osobu. Vždy se žen ptám, jestli nosí bílý kov či zlatý, jaké mají rády barvy. Někdo má rád modrou, někdo spíš hnědou. Na hedvábí vytvářím také stejné motivy jako jsou na barevném skle. Šátek ale domalovávám, až je sklíčko hotové. K barvě hedvábí bych nenašla odstín skla, ale opačně ano.

Jaké používáte barvy?
Používám originál barvy na hedvábí, které se dovážejí. Skla nebarvím, vyrábím je z barevných kousků skel, jednotlivé kousky jsou k sobě spečené. Jak náušnice, tak náramky i vitráže. Pro barevné sklo jezdím do Skalice u České Lípy. Tam mají obrovský výběr barevného skla, různé tloušťky, různé barvy. Ráda experimentuji.

Které barvy máte oblíbené?
Mám ráda modrou a sluníčkovou. Modrá je moje barva. S ní se mi nejlépe pracuje. Zelená, fialová, červená, šedá, i ty jsou v pořádku. Ale když mám pracovat s hnědou, nikdy nejsem s výsledkem spokojená. Některé odstíny prostě nedokážu strávit.

Kde berete inspiraci?
Kolem sebe. Inspirace je všude. Stačí se jenom dívat, nic jiného není potřeba. Druhou možností je ale barva sklíčka. I s tím se dá experimentovat.

Jak snadno nebo těžce se dokážete loučit se svými díly?
S některými se loučím hůř. Samozřejmě mám taková, se kterými se nikdy nemohu rozloučit. Nevzdám se jich, protože to zkrátka nelze. Jsou to většinou věci z počátků. Na druhou stranu mám ale radost, když má někdo zájem. Nejen kvůli finančnímu efektu, ale hlavně proto, že mne těší, že někoho má tvorba natolik zaujme, že ji chce mít i doma.

Máte doma speciální místnost, dílnu, abyste nemusela pořád uklízet materiál?
Letos na jaře jsem si zbudovala dílnu. Mám tam přímý vstup z venku. Vystavila jsem si svoje práce. Z prádelny jsem si udělala mokrou dílnu, kde dělám keramiku. Konečné úpravy, řezání a broušení skla dělám v čistém suchém prostoru.

Kolik času výtvarnictví věnujete?
Tolik času, kolik mi zbude jako babičce dvou vnoučat a ženě z domácnosti. Když potřebuji, tak tímto způsobem odpočívám. Je to relax jako každý jiný koníček.

Jde někdo ve vašich šlépějích?
Naše děti v mé zálibě vlastně vyrůstaly. Měli jsme doma spoustu všeho materiálu, ať už textil, dřevo. Vždycky byl u nás dostatek pastelek, temper a výkresů. Dcera umí všechno. Syn pracuje se dřevem. Dělá i loutky. Se dřevem je v kontaktu od malička. I jeho dědeček je truhlář.

Jaké předpoklady musí člověk mít, aby mohl výtvarničit? Technologie jdou stále dopředu. Musíte se ještě dále vzdělávat a doplňovat informace?
Když v člověku něco maličko je, tak už je tam i možnost schopnosti rozvíjet. Potřebné jsou ale také rodinné podmínky. Dále už je jen píle, řemeslo a práce. Člověk musí mít tu práci rád, musí chtít ji dělat, najít si čas a rozdělit si priority. Jsou k tomu potřebné peníze na kurzy i na materiál. Musíte se stále vzdělávat. I literatura stojí peníze a ne všechno je v češtině. Proto jsem ještě začala studovat angličtinu, abych se ještě něco dověděla dál… Němčinu jsem se učila jako děcko. Rodiče mě tehdy tajně přihlásili. Slovíčka ještě v paměti dohledám. Angličtina je dnes velice důležitá. Snažím se. Je mi příjemné chodit mezi mladé lidi. Říkám si, že třeba nebudu tak rychle stárnout.

Výstava v bysterské základní umělecké škole trvá do neděle 14. srpna.