Všichni tanečníci a tanečnice dali do svých výkonů maximum a bylo to znát. Diváci byli přímo vtaženi do děje jednotlivých originálních choreografií. Jejich převážnou část tvořila zvířátka v podobě dovádění malých skotačivých tygříků, telátek pasoucích se na louce za doprovodu písniček Jaromíra Nohavici. Z hmyzí říše přilezli sisyfovští chrobáci valící světem svoji malou kuličku štěstí nebo pavouci visící na niti a číhající nehybně na svou oběť.

Pavoučí choreografie získala dokonce druhou cenu ve významné taneční soutěži. Jako jeden z porotců tanec ohodnotil herec, tanečník a choreograf Vlastimil Harapes. Nesledovali jsme ovšem pouze příběhy zvířat. V našem kulturním domě „hořelo léto“, „staré baby“ si namlouvaly za pomoci nastřádaných peněz mladé chamtivé nápadníky.

Po jevišti létali také „andělé bez křídel“ ve věčném rozporu mezi dobrem a zlem, v prostoru mezi nebem a zemí. Na zrakové vjemy nejvíce zapůsobil proud červené a životadárné tekutiny. Tato originální choreografie nesla jméno „krvinky“.