Originální, zhruba padesátiminutový kus Lingua angelorum, který se inspiroval rudolfínskou Prahou a vznikl v těsné spolupráci Sylvie Bodorové s americkým pěvcem, se setkal u festivalových posluchačů s velkou odezvou a jejich potlesk nebral konce.

Thomase Hampsona doprovodil pražský symfonický orchestr FOK s dirigentem Christopherem Zimmermanem, kteří v první půlce večera provedli Dvořákovu osmou, „Anglickou" symfonii. Písně Bodorové na dobové texty zněly v devíti jazycích včetně češtiny, kterou si Hampson osobně vyžádal. Zpíval také v italštině, španělštině, hebrejštině, jidiš, ale i v již neexistující turecké osmanštině. Přes výrazně prožitou interpretaci by byli posluchači ale jistě ocenili, kdyby měli v programu překlad textů, a lépe tak pochopili vyznění díla.

Hampson je znám jako skvělý mahlerovský pěvec. U Bodorové si písňový cyklus objednal. Téma našli loni v Praze na základě Hampsonovy záliby v historii a alchymii, obdivu k císaři Rudolfu II., jisté okouzlenosti Prahou i vědomí, že letos uplynulo 400 let od Rudolfovy smrti. Bodorovou spolupráce s uznávaným barytonistou nadchla. Před časem v Českém rozhlase ocenila jeho velkou vzdělanost i to, že k dílu přistupoval nejen jako pěvec, ale komplexně, jako to dělá dirigent. Bodorová je s litomyšlským festivalem těsně spjata, její hudba tu nezněla poprvé. Už v roce 1999 v Litomyšli představila své Terezínské requiem, pro jubilejní 50. ročník v roce 2008 složila oratorium Mojžíš, pro zahajovací koncert festivalu v roce 2006 napsala Poctu Mozartovi.

(rz, čtk)

Jak to slyšel Zdeněk Vandas

Když se v polovině června objevily všude na východě Čech velké plakáty na koncert Thomase Hampsona v Litomyšli, bylo jasné, že  bude chybět publikum.  Faktem je, že očekávaná  špice festivalu nebyla z hlediska diváckého  tím opravdovým vrcholem. Na to, že v Litomyšli vystoupila opravdová světová hvězda barytonového oboru, bylo v hledišti hodně míst zejících prázdnotou.

Thomas Hampson si písňový cyklus Lingua angelorum přímo vyžádal od známé české skladatelky Sylvie Bodorové, která s litomyšlským festivalem nepracovala zdaleka poprvé.  Spolu s ním vystoupil renomovaný pražský Symfonický orchestr FOK pod taktovkou Christophera Zimmermana. Ten v první části večera zahrál Anglickou osmou symfonii Antonína Dvořáka. Po přestávce pak doprovodil Thomase Hampsona ve světové premiéře zmíněného písňového cyklu.

Hampson zpíval skvěle a  v dokonalé souhře s orchestrem.  Bylo  znát, že je pěvcem především koncertním a písňový repertoár že má dokonale zažitý. Zpívá samozřejmě i v operách, je například  výtečným Giovannim, Oněginem, Germontem v Traviatě, v repertoáru má  vzhledem k charakteru jeho spíše lyrického hlasu kupodivu  i zloducha Scarpiu z Pucciniho Toscy.

V jednom nedávném rozhovoru se nechal slyšet, že na české operní  role nijak nezanevřel, ale že na jejich studium  prostě nemá čas. Škoda takového Smetanova Přemysla (Ó vy lípy), nebo Voka z Čertovy stěny (Jen  jediná mne ženy krásná tvář tak dojala) by musel zpívat přímo kouzelně.

Nakonec nutno konstatovat, že byť se večer nekonal před „plným domem", od dob Sherila Milnese (1995) či Neila Shicoffa (2006) bylo vystoupení Thomase Hampsona dalším  majstrštykem organizátorů Smetanovy Litomyšle. Ne náhodou se jedná ve všech třech případech o americké pěvecké jedničky své doby.