Studna v Maříně, kdysi zdroj pitné vody, teď nová památka

Studna z roku 1792 bývala jediným zdrojem pitné vody pro osadu u Zadního Arnoštova. Radní se nyní snaží památku zrekonstruovat a představit ji turistům. Na studnu již vrátili opravený původní rumpál. „V roce 1975 Bohumil Doubek z Jevíčka převezl rumpál k Edenu a tím ho v podstatě zachránil. Nám se podařilo celé zařízení opravit a vrátili jsme ho zpátky na studnu v Maříně. Řemeslníci také dokončili šindelovou střechu a nyní finišují s opláštěním studny,” uvedl starosta Roman Müller. Do rekonstrukce studny v Maříně město investovalo zhruba osm set tisíc korun.

Mařínská studna je hluboká sedmdesát metrů a řadí se tak mezi největší studny v České republice. „Z větší části je studna sekaná ve skále. Vodu lidé vytahovali džbery pomocí robustního dvouosého rumpálového soustrojí. To zrestauroval Bohumil Doubek podle stejného zařízení, které se nachází ve františkánském klášteře v Moravské Třebové,” vysvětlil jevíčský historik František Plech.

Mařín zůstává ještě turisticky málo objevenou lokalitou. Radní z Jevíčka proto chtějí, aby se právě studna stala novou atraktivitou pro návštěvníky města. „Budeme ji propagovat v informačním centru. Vzhledem k tomu, že rumpál bude funkční, pracovnice íčka by mohla skupině zájemců zařízení předvést v akci,” dodal Roman Müller.

O studnu mělo v minulosti zájem občanské sdružení Život pro krajinu, ale jejich záměr město nepodpořilo a studnu si nechalo.

Mařín není jen studna a pěkná příroda. Nachází se tady také opravená zvonička, do které se před lety vrátil zvon. A navíc se tu nacházejí zbytky staroslovanského hradiště. „Dodnes jsou nad osadou patrné valy,” říká starosta. Hradisko bylo také křižovatkou obchodních cest, to dokazují objevené vyježděné dráhy v lese, které se podobají úvozům.

Romantika v Maříně? Místní už sundali růžové brýle

Odbočku do Mařína snadno přehlédnete. Není tu žádná velká cedule, jen modré schránky u cesty. Ale lidé tu žijí.

Po válce lidé z osady odešli a ubylo také chalup. Dnes se však lidé do klidného Mařína vracejí. Nejstarším obyvatelem je Ota Krejčí, který tu žije už od padesátých let minulého století. O romantickém životě však moc nemluví. „V zimě do Mařína skoro nedojedete. Když není prohrnutá cesta, tak se sem nedostane ani sanitka,” říká Ota krejčí. Je mu osmdesát let. O stěhování do města nebo do jiné vesnice neuvažuje, i když je nemocný.

V inzerátech objevil osadu Josef Bojanovský z Brna. Koupil tu dům a s rodinou se do vsi nastěhoval. Právě on se zasadil o opravu zdejší dřevěné zvoničky.

Pohled do dějin osady