To se ale v poslední době změnilo. Hlavním kritériem výběrových řízení je totiž cena. Architekti jsou naštvaní. Josef Pleskot proto  inicioval sepsání Litomyšlské výzvy, kterou  podepsali přední architekti a radní  ji pošlou nejen do parlamentu.

Kritériem práce!

„Po revoluci jsme se dohodli, že budeme do Litomyšle zvát dobré architekty. Byli jsme plni nadšení, některé zákony platily, jiné ne," vzpomíná emeritní starosta Miroslav Brýdl.  Tehdy ještě bylo možné, aby si  radní vybrali stavitele podle návrhu a ne jen podle ceny. „Ideální byla doba, kdy jsme si mohli vybrat architekta. Nejlepším kritériem byla jeho práce za ním," podotýká Antonín Dokoupil, vedoucí odboru rozvoje a investic litomyšlské radnice. Už dvacet jedna let má navíc město svoji architektku. Zdeňka Vydrová radila představitelům města už s celou řadů projektů.  „Hlavními architekty města jsou starostové. Ti musí všechno vyhádat," poznamenala Zdeňka Vydrová.  S radními se už před lety dohodla, že dohlédnou i na prodej pozemků soukromníkům. „Chceme záruku, že tam vyroste kvalitní architektura, protože lidé kolem těch staveb budou chodit ještě sto let a vytváří to prostředí," tvrdí městská architektka. Soukromníci tak pokračují v dobré architektuře.

Jenže za poslední roky se proměnily soutěže na veřejné zakázky. Hlavním kritériem je cena. Nejnižší nabídka vyhrává. „Nová generace architektů se nedostane k dobrým projektům, protože výběrová řízení jsou podle ceny. Nejnižší cena ale neznamená nejlepší nápad. To je průšvih zákona o veřejných zakázkách, který nás demotivuje, aby se vybírala špičková architektura," míní Miroslav Brýdl.

Situace namíchla Josefa Pleskota, sepsal Litomyšlskou výzvu a v sobotu ji předložil v Litomyšli na besedě s architekty.  „Chceme, aby se připojila i další města. Výzvu pošleme výš," dodává starosta Michal  Kortyš.  

Litomyšlská výzva

Pouze v několika málo  českých a moravských městech se po sametové revoluci podařilo, že místa starostů na několik let po sobě získali mimořádně schopní a společensky angažovaní politikové. Těm několika málo osvíceným se podařilo něco tak výjimečného jako v Litomyšli.

Litomyšl naskočila do rozjetého vlaku svého rozvoje s takovou jasnozřivostí, že ani nepřibrzďovala na problematických zastávkách kulturně dezorientovaných devadesátých let. Jela rovnou do stanice „Dobrá architektura".

Litomyšl je město, ze kterého se vidí kriticky.

Proto tato výzva právě tady a právě nyní.

1. Vyzýváme politiky na všech úrovních, aby kvalita architektury veřejných staveb se stala předmětem jejich zájmu a byla zařazena do politických programů jejich stran. Vždyť jedině osvícení politikové mohou formulovat zadání pro vznik dobré architektury.

2. Vyzýváme profesní organizace, aby se vehementně zasazovaly o nejvyšší kvalitu všech typů soutěží, které vedou k zadávání veřejných stavebních zakázek. Vždyť je to jejich hlavním posláním.

K Mezinárodnímu dni architektury v Litomyšli 29. září 2012.

(podeps. David Vávra, Josef Pleskot, Zdeněk Fránek  aj.)

Čtěte také zde: ArchiMyšl 2012