„Sbírku mám zatím rozesetou po několika místech v celém okrese,“ popsal stav svých depozitářů sběratel, který se příští rok chystá ukázat své krásné kousky veřejnosti. Prožije si tak svůj sběratelský coming out.

„Předběžně jsme se domluvili na tříměsíční výstavě s prostějovským muzeem a mám slíbený také prostor na olomouckém sběratelském veletrhu. Možná budu vystavovat i na Bouzově,“ odhalil své plány Marek Pokorský.

Přestože kolekci buduje už mnoho let a jím shromážděný soubor představuje kvalitní průřez téměř celou historií reprodukované hudby, je pro něj sběratelství koníčkem. Jinak totiž pracuje jako řemeslník. Budoucnost si však představuje jinak než s kleštěmi v ruce.

„Máme na Konicku statek, tam bych chtěl postupně sbírku přesunout. Byl bych rád, kdyby tam vzniklo muzeum,“ zasnil se sběratelský nadšenec.

Můj první kousek? His Master’s Voice v kufru

Co vlastně ve sbírce máte?

Asi osmdesát rádií, čtyři polyfony, dvanáct kufříkových gramofonů, pět s troubou a čtyři salonní, stejný počet fonografů… Mám pokračovat? Jaksi navíc se ke mě dostalo i harmonium či vídeňský klavír z devatenáctého století. K tomu jsem přišel tak, že mi majitel řekl, že buď ho koupím, nebo ho rozštípe a spálí. Co jsem měl dělat?

Vzpomínáte si, jak to všechno začalo?

Pocházím z Prostějova a už jako kluci jsme prolézali staré domy v židovských uličkách. Dodnes se divím, že se nám nic nestalo, byly už na spadnutí. Odtud jsme si donesli první poklady. Moje sbírka ale začala několika rádii. Sbírám je asi od patnácti let. Pak jsem přišel k prvnímu gramofonu, byl to tenhle černý kufříkový His Master’s Voice. No a pak postupně následovaly další.

A máte opravdu unikátní kousky

Tak například tohle je klasický Edisonův fonograf, který byl prodán koncem devatenáctého století v Bombaji. Mám i gramofon s dřevěnou přenoskou, je jeden z nejstarších svého druhu. Pochází z Chicaga, odkud ho dovezl dědeček paní, která mi jej prodala. Předtím se pečlivě vyptala, co s ním zamýšlím. Za žádnou cenu nechtěla, aby skončil někde na burze v zahraničí. Až teprve, když jsem ji přesvědčil, že ho chci do sbírky, která zůstane tady, tak k prodeji svolila.

A pustíte si někdy třeba fonograf?

To zatím ne. Zatím žádný není v takovém stavu, aby se na něm daly přehrávat válečky. Musí být pečlivě vyvážený a vyladěný, aby se nepoškodily, to by byla nenahraditelná škoda. Amatérsky se do toho nechci pouštět, musím sehnat někoho, kdo to opravdu umí.

Ale nejsou tu jen gramofony

Zajímá mě reprodukovaná hudba jako taková, takže mám i hřebíčkové hrací stroje s plechovými deskami. Velkou radost mám z posledního přírůstku. Býval v hospodě a podle cedulky se do něj házely dvouhaléřové mince. Jinak mám také staré CD přehrávače nebo třeba minidisky.

Co vám ještě ve sbírce chybí?

Utekly mi třeba všechny flašinety. A takovým pěkným završením sbírky by byl orchestrion. Jenže těch je v republice jen několik a funkčních ještě míň. Nechci to zakřiknout, ale i v tomto směru mám určitou naději.

Jsem rád, když se mi lidé ozvou třeba i s tím, že mají nějaké součástky, nebo něco o čem neví, co to je. Mnohdy to bývají velmi zajímavé věci.

Co se sbírkou plánujete do budoucna?

Máme na Konicku statek a v prostoru sýpek bych chtěl udělat muzeum, které by dokumentovalo historii reprodukované hudby od osmnáctého století až do současnosti. V přízemí by pak mohla být hospůdka, kde by mohli návštěvníci posedět.

(pam)