„Vždycky tu divákům říkám, jak díky festivalu pěkně vypadají a že díky němu zase omládli. Nechtěla jsem o tom mluvit zas, a tak jsem se rozhodla, že tentokrát publiku napíšu dopis,“ vysvětlila čtyřiaosmdesátiletá rodačka z Náchoda, která byla letos kmotrou hry pražského Dejvického divadla Černá díra.

„Byla bych ráda, kdybych se mohla účastnit i několika dalších ročníků Grand Festivalu smíchu. A tak se modlím k Pánu Bohu, aby si mě tu ještě chvíli nechal,“ svěřila se dlouholetá opora činohry Národního divadla v Praze.

Proč stárneme?

„Stárneme kvůli protivným kalendářům, kde jsou samá čísla – dny, měsíce, roky a někdy dokonce i hodiny, podle nichž se musíme všichni řídit. Kdyby je lidé přestali tak úzkostlivě počítat, tak by zapomněli, jak dlouho už mají od dětství, prvních lásek, svatby atd. Kdyby takhle nefungovala paměť, tak by si všechny cévy a hormony řídící se podle hodinových ručiček ani nevšimly, že stárneme. Takhle si to ale všechno organismus hlídá, protože čas je všude – na hodinkách, v televizi, mobilu… Naši předkové se ho tolik nedrželi. Proto také pomaleji stárli a méně plešatěli, jejich kostičky neztrácely vápno a chrupavky se tak neošoupaly,“ konstatovala Luba Skořepová. „Proto dříve mohli vyrazit tancovat i v osmdesáti letech. Kdyby člověk nevěděl, kolik mu je roků, tak by to nepřipadalo divné ani jemu, ani těm druhým,“ podotkla vyhlášená herečka i bylinkářka.

„Jsem přesvědčena o tom, že pak by i krev bublala jako za mlada, oči netrpěly zákalem a hlas by tak nechraptěl,“ dodal jeden z „maskotů“ festivalu.
„Přestaňte tak úzkostlivě počítat roky, dny a hodiny! Já bych si to užívala. Každé ráno bych přivítala při východu slunce a rozloučila se s ním při západu. Příchod jara bychom poznali podle pupenů, podzim podle švestek. A pořád bychom se těšili, co máme před sebou, co teprve přijde a neřešili to, co už máme za sebou,“ přemítala Luba Skořepová. „Já už jsem svůj rodný list dávno ztratila,“ nechala se slyšet patronka představení Dejvického divadla, kde jednu z hlavních rolí ztvárnil též Ivan Trojan.

Poprvé na záskok

„Dojmy z představení mám pěkné. Bylo vidět, že publikum bylo nachystané na zábavu,“ řekl Ivan Trojan. „Lidé dnes mají dost svých starostí a chtějí se hlavně pobavit. A že pardubické divadlo uspořádalo festival zaměřený na komedie? Inu, proč ne,“ položil řečnickou otázku známý herec, který v Pardubicích hrál teprve podruhé v životě. „Předtím jsem tu byl jen jednou. Když jsem nastoupil do vinohradského divadla, tak jsem zaskakoval ve hře Oldřich a Božena za Martina Stropnického. Byly to tehdy asi tři věty,“ uzavřel.