Maloměstské historie Jiráska proslavily litomyšlské domy

Majitelkou domu č. p. 112 na dnešním Smetanově náměstí v Litomyšli, který se stal Jiráskovi v roce 1876 již druhým litomyšlským bydlištěm, byla Anna Wildrová. Jiráskovi poskytovala mnoho informací o staré Litomyšli, o roku 1848, o filozofech, piaristech. Ve stejném domě bydlela Františka Strnadová („slečna Elis“), která „odchovala za léta 47 filosofů, a kde také zůstával Frýbort, Vavřena a nešťastný Špína“.

Všechna zaznamenaná vyprávění shrnul v době pobytu v tomto domě do povídky Filozofská historie, která s dedikací městu Litomyšli vyšla v roce 1877 nejdříve v časopisu Světozor. Jirásek v povídce oproti skutečným dějům a postavám mnohé změnil: pobouření mezi studenty nad zákazem majáles Litomyšl zažila už v roce 1838, ne tedy v květnu 1848, ani mladí studenti, jejichž jména si částečně vymyslel, nebojovali na pražských barikádách.

Mnoho dalších postav si vymyslel, upravil. Reálnou je ale např. postava obrozeneckého kněze Antonína Šanty (1817 1887), který od roku 1842 působil v kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže, nebo postava profesora místních piaristických škol P. Germana Presidenta (1790-1865), který se mimochodem narodil v protějším rohovém domě č. p. 113 (tento dům Jirásek umístil do své první litomyšlské povídky Felice Tankredo o mohutném litomyšlském požáru v roce 1635). Když se v roce 1879 Alois Jirásek oženil, přestěhoval se s novomanželkou Marií do domu č. p. 111. Ten sousedil s domem č. p. 110, který byl postaven v renesančním slohu ve čtyřicátých letech 16. století. Podle postav dvou ozbrojenců po stranách prostředního okna dostal také dům své dnešní jméno, proslavené hlavně díky povídce A. Jiráska U rytířů. Tato povídka o životě v onom domě, o piaristovi Dupalovi a hraběti Valdštejnovi vyšla v roce 1880 v Květech. Jejich redaktor a spisovatel Svatopluk Čech hned napsal Jiráskovi, že si „lusknul prsty, když onu práci přečetl“. Povídka U rytířů patří do litomyšlského cyklu Maloměstské historie spolu s Filozofskou historií a povídkou Na staré poště z roku 1881. Tento příběh vypráví o zániku jednoho starého měšťanského rodu v Litomyšli a odehrává se v budově pošty, jež v roce 1848 vyhořela. Je o rodině starého poštmistra Pavlovského, zejména jeho syna Vincínka. Dnes je pod č. p. 15 při západním výjezdu z náměstí rohová budova poštovního úřadu. U vchodu je ve zdi zasazena deska s textem: „Zde stála do roku 1848 stará pošta, o které poutavě vypravuje Alois Jirásek“. Litomyšlská stará pošta se dostala do dějin naší fotografie pedagog, rektor piaristické koleje a ředitel hlavní školy Florus Ignác Stašek (1782 1862) totiž zhotovil v roce 1840 daguerrotipii staré pošty. Jde o první fotografii vytvořenou u nás. Jirásek patrně fotografii viděl, protože velmi realisticky popsal tehdejší podobu pošty ještě před požárem.

S Litomyšlí a okolím je spjata řada Jiráskových děl, např. M. D. Rettigová, Zkouška, čtvrtý díl F. L. Věka, Nevolnice, Učitelský, Vesecký, části Černé hodinky, Rozmarýnky, Vojnarka (Trstěnice), Otec (Horní Sloupnice), Lucerna a Krajanka (Mendryka), Nápis (Svojanov), Staré pověsti české (pověst Růžový palouček Morašice). Pobyt v Litomyšli zachytil v knize Z mých pamětí, několikrát se Litomyšl objevuje v románové kronice U nás.

MILAN BÁČA