Co spojuje tiskaře Josefa Portmona a Josefa Váchala?

Amatérský tiskař, milovník umění Josef Portman se narodil v roce 1893 v Litomyšli na Záhradi v domě č. 75 na dnešní ulici Terézy Novákové v chudé rodině. Jeho otec sloužil jako kostelník a později pracoval jako typograf v Augustově tiskárně. Po studiích na gymnáziu, kde se již hluboce zajímal o moderní umění, vystudoval Josef Portman učitelský ústav v Hradci Králové, působil v Litomyšli jako učitel.

Byl však také městským důchodním (správcem městských financí), knihovníkem a také knihtiskařem. Více než koníčkem bylo pro Portmana vlastnoruční tištění knih, které pro své potěšení a přátele v malém nákladu vydával. Portman vydal celkem 312 knih, některé však vyšly jen v jednom výtisku, jiné třeba jen v nákladu třiceti výtisků. Na ručním lisu si doma tiskl knihy především svých oblíbených spisovatelů a básníků: William Shakespeare, Johann Wolfgang Goethe, Friedrich Nietzsche, Otokar Březina, Jaroslav Durych, Charles Baudelaire, Edgar Alan Poe, Paul Valéry, Walt Whitman, Jiří Karásek ze Lvovic, Franz Kafka apod. Ilustrátory jeho knih byli často tehdejší významní čeští malíři a přední grafici, např. Jan Konůpek, Josef Čapek, Václav Špála, Milada Marešová, Zdenka Braunerová nebo František Bílek.

Již v době svých gymnaziálních studií se seznamoval s dílem Josefa Váchala (1884 – 1969). Později se rozhodl vytvořit sbírku, ba dokonce muzeum děl tohoto tehdy již známého spisovatele, malíře a grafika. „…jedinou mou radostí by bylo míti Vaše všechny práce - míti pro ně místnost - to by byl ráj, který se ovšem nikdy neuskuteční..,“ píše Portman Váchalovi v roce 1915. Dlouho si s Váchalem dopisoval, seznámil se s ním, vzniklo přátelství, které vyvrcholilo tím, že Portman pozval Váchala do Litomyšle a požádal ho o vyzdobení místností svého domu. Váchal Portmanově žádosti vyhověl a v letech 1920 až 1924 v jeho domě vytvořil nástěnné a nástropní malby a svými řezbami a malbami proměnil Portmanův obyčejný nábytek v umělecká díla. Váchal vymaloval a vyzdobil dvě místnosti – budoucí skladiště pro sbírku děl Váchala a ložnici.

Váchalovy expresivní nástěnné malby se vyznačují velmi složitou strukturou, směsicí námětů, výraznou barevností. Objevíme zde náměty ze života Váchala, orientální náměty, křesťanská i démonická témata, odkazy na Váchalovu tvorbu. Celé dílo se mělo jmenovat Váchaleum. V roce 1927 se po vzájemných neshodách cesty Portmana a Váchal rozešly. Váchal ve svém Krvavém románu (1924) proměnil svého obdivovatele v harpagonského hraběte Portmona. Uražený Portman si odmítl tuto knihu koupit. Portman zase použil bez Váchalova dovolení ilustrace do svého tisku. Váchalovi se v Litomyšli přesto líbilo, zasadil ho barvitě do románu jako okresní město L. a Portmanův dům pokřtil Portmoneem.

Josef Portman, ač byl ženatý, neměl vlastní potomky. V roce 1961 se rozhodl věnovat celoživotní sbírku Karáskově galerii v Praze, potažmo Památníku národního písemnictví na Strahově. Po smrti Portmana v roce 1968 začal jeho dům na Záhradi chátrat. Od Národní galerie v Praze ho zakoupilo v roce 1991 nakladatelství Paseka, které ho včetně nástěnných maleb nechalo důkladně zrestaurovat. Portmoneum bylo slavnostně otevřeno 26. června 1993 jako Museum Josefa Váchala.

S Váchalem je spjat dům čp. 127 na Smetanově náměstí. Jeho fasádu do boční Váchalovy (dříve Školní) ulice zdobí sgrafita z roku 1998 s výjevy podle dřevorytů Váchalova Krvavého románu. Výzdoba severní stěny domu je dílem studentů místní restaurátorské školy. V domě sídlí nakladatelství Paseka, je zde knihkupectví s antikvariátem a penzion.

Písmák Fedrzel provedl Novákovou Bysterskem

V roce 1893 navštívila Teréza Nováková poprvé Bystré u Poličky. V té době měla již rozpracovaný román Na Librově gruntě. Část tohoto románu se totiž kromě nedalekého Nedvězí odehrává také v Bystrém.

Jedním z průvodců po Bystersku jí byl vlastenec a kronikář Vincenc Federsel, kterého také Teréza Nováková do románu vsadila. Vincenc Federsel (1812 - 1895, někdy také Čeněk Federsel), zvaný nejen v románu Na Librově gruntě Vedřel, byl místním kominíkem, písmákem a kronikářem, člověkem s velkým kulturním a historickým rozhledem. Při sepisování Pamětní knihy Bystrého I a II a také Dějin hradu Svojanov se výhradně opíral o historické písemné prameny, staré knihy a písemnosti (hlavně z bysterského zámku a městského archívu).

Zabýval se dějinami Bystrého až od šestnáctého století, tedy od doby, ke které měl k dispozici spolehlivé písemné prameny. Teréza Nováková Federsela osobně znala, studovala také jeho dílo, které ji pomohlo nejen při práci na románu Na Librově gruntě, ale i při studiu regionu pro účely některých statí (například Potulky po Čechách východních).

Fedrzel je pohřben na bysterském hřbitově a jeho hrob (několik kroků vpravo od vchodu) je stále udržovaný. Na náhrobku, který je, jak se na písmáka sluší, ozdoben otevřenou knihou, je napsáno: Zde odpočívá Vincenc Fedrsell/Vedřel (*4. 4. 1812, + 20. 4. 1905), mistr kominický, písmák bysterský a jedna z postav románu Terezy Novákové „Na Librově gruntě“.

MILAN BÁČA