V Poličce se narodil Drašar

V domě čp. 37 v dnešní Riegrově (původně Kamenské) ulici se 10. 9. 1810 narodil Josef Václav Justin Michl. Mezi lidem v 19. století byl známý rodinnou přezdívkou Drašar (Michlova přezdívka vznikla podle rodinné větve Drašarů z Korouhve), pozdější piaristický kněz, budil, učitel a spisovatel, hlavní postava románu T. Novákové „Drašar“.

Dům patřil rodině jeho matky, dětství už Michl prožíval v novém domě čp. 185, který nechal postavit na poličském „rynku“ jeho otec Antonín Petr Michl. Dům na náměstí byl však zbourán, aby na jeho místě mohla být vystavěna spořitelna. Po ukončení poličské hlavní školy nastoupil do piaristického gymnázia v Litomyšli, a to mj. i proto, že řád sliboval bezplatnou péči o mladého Josefa. Jeho otec byl totiž značně zadlužen, hrozilo mu dokonce od exekutorů zabavení domu.

Mladý Michl pobýval střídavě v Litomyšli, v Moravské Třebové, v Lipníku nad Bečvou. V roce 1832 odešel z Litomyšle do řádové koleje do Českých Budějovic, to se již učil různým slovanským jazykům, pokoušel se o vlastní literární tvorbu. V roce 1833 se stal učitelem v Berouně, v roce 1834 byl přeložen do Prahy, kde učil, přispíval do „České včely“, psal odborné knihy s cílem navázat na dílo obrozence Josefa Jungmanna. Hlásal potřebu obecného vzdělání pro široké vrstvy národa. Po odchodu z Prahy v roce 1838 vystřídal několik působišť, Slaný, opakovaně České Budějovice, Beroun, Rychnov nad Kněžnou, kde začal psát životopis „Život Josefa Vácslava Michla, učitele, duchovního a spisovatele“, Mikulov či Starou Vodu na Moravě. Občas vykonal návštěvu rodné Poličky, kde usiloval o získání místa kněze a kde vydal v roce 1848 knížku o dějinách města „Polička, královské věnné město v Čechách“ a později také práci „Květy škol poličských“. Pod vlivem revolučních událostí napsal do „Pražských novin“ v roce 1848 veřejné prohlášení k Poličským o nedělitelnosti svobody, a to včetně svobody náboženské.

V roce 1850 se Michl rozhodl k rozchodu s řádem, přestoupil k helvetské církvi. Zbavením se celibátu by se mu navíc otevřela cesta k případnému sňatku s milovanou Vilemínou Frankenbergerovou, kterou poznal v Berouně a kterou nazýval svou „Mínou“ a se kterou začal žít v Poličce v komůrce otcova domu. Právě vztah k „Míně“ vyvolal v Poličce vlnu odporu (také ze strany Michlovy sestry Johany). Vilemína byla na podzim roku 1850 násilně odvedena z města četníky. Michl odešel z města do nedalekých Březin, kde působil jako obecní písař a krátce také jako učitel na helvetské škole. V Březinách v naprosté bídě také 13. 9. 1862 zemřel. Je pochován na tamním hřbitově. Na Michlově rodném domě byla v roce 1936 umístěna pamětní deska, kterou odhalil syn Terézy Novákové, literární historik prof. Arne Novák.

Augustova tiskárna vydala knihy velkých spisovatelů

V Litomyšli byla první tiskárna založena nedlouho poté, kdy se k nám dostal knihtisk. V roce 1503 ji na Novém (horním) městě v prostorách dnešní zámecké zahrady naproti muzeu zřídil Pavel z Meziříčí a nazval ji Impressí na Hoře Olivetské.

Šlo o jednu z nejstarších tiskáren v Čechách. K nejstarším zdejším tiskům patří druhé vydání „Spisu o nemocech morních, kterak se mají lidé chovati před tím i při tom času“ (1506) Jana Černého, „Práva městská“ (1536) od Brikcího z Liczka, který se jako první pokusil sjednotit městské právo, nebo slavný cestopis Martina Kabátníka „Cesta z Čech do Jeruzáléma a Egypta“ (1539). Tiskárna se v 16. a 17. století stěhovala na různá místa v Litomyšli. Roku 1641 byla tiskárně udělena výsada volného tisku náboženských knih.

V 17. století byla tiskárna v rukou rodiny Kamenických. V tiskárně se tiskly oblíbené kalendáře a v roce 1728 tu byl poprvé vytištěn český slabikář. Poslední tiskař Kamenický uhořel při velkém požáru města v roce 1775. Zbytky tiskárny, která již v té době sídlila na dnešním Šantově náměstí, s právem tisku koupil v roce 1776 Václav Tureček. Jeho rodina vlastnila tiskárnu až do roku 1846. Tiskárna „U Turečků na kopečku“ byla velmi známá a populární. Na začátku devatenáctého století zde například vydával své povídkové prvotiny Josef Kajetán Tyl.

Tiskárnu krátce vedla po smrti Turečka v roce 1836 jeho dcera Aloisie, poté ji koupil František Berger a v roce 1852 převzal tiskárnu jeho zeť Antonín Augusta (asi 1832 – 1866). Kromě knih tiskárna se již v počátku jeho vedení zabývala tiskem časopisů. V roce 1860 vydával časopis mladé literární generace „Obrazy života“, jehož redaktorem byl Jan Neruda a který také v tiskárně u Augusty jako redaktor krátce působil.

Augusta v roce 1861 vydával také první litomyšlské noviny „Hlas z Litomyšle“, vycházely tu spisy Vítězslava Hálka, F. L. Riegera a Jana Nerudy. Augusta je také spojen s posledním pobytem Boženy Němcové v Litomyšli. Zaměstnal ji v roce 1861 a nabídl jí vydávání jejích sebraných spisů. Vydání „Babičky“, na kterém se dohodli, bylo však nepečlivé a pro Němcovou ohromným zklamáním. Augusta krátce na to odcestoval do Ameriky, kde pod cizím jménem v roce 1866 zemřel.

Tiskárnu, která byla v tíživé finanční situaci, zachraňovala Augustova tchýně Josefa Bergrová, od roku 1874 ji vedla vdova po Augustovi Františka a od roku 1890 stál v čele tiskárny syn Vladimír (1861 – 1940). Ten rodinný podnik přestavěl, rozšířil, vybavil novými stroji. V roce 1939, kdy ji již pro pokročilý věk nemohl řídit, tiskárnu prodal rodině Šperlově. Tiskárna pod názvem „Augusta, knihtiskárna v Litomyšli“ byla po druhé světové válce znárodněna. Nějaký čas byla dokonce zrušena.

V roce 1991 byla tiskárna rodině Šperlově vrácena a zhruba do deseti let byl její provoz ukončen.

MILAN BÁČA