Byla to jedna z nejvýznamnějších osobností českého 14. století, přesto z jejího života je známo a objasněno velmi málo a mnohé publikované údaje jsou předmětem dohadů.

Česko-německý kněz Jan ze Středy byl rozhodně českým politikem, diplomatem, biskupem, humanistickým spisovatelem, autorem formulářových sbírek a překladatelem latinských literárních děl do němčiny.

Sporné narození

Narodil se kolem roku 1310, místo narození je sporné. Někdo ztotožňuje Jana ze Středy s Janem z Vysokého Mýta (Johannes de Alta Muta), který byl notářem Jana Lucemburského. Podle těchto zdrojů se Jan ze Středy měl narodit ve Vysokém Mýtě. Jiní uvádějí, že se narodil ve Slezské Středě (Środa Śląska, německy Neumarkt in Schlesien nedaleko Vratislavi). A protože tam působil i jako kněz, přijal prý do jména název rodné vsi. Jisté však je, že pocházel z německé patricijské rodiny.

Od roku 1347 byl notářem, protonotářem pražské královské kanceláře a od roku 1353 kancléřem Karla IV. Díky této pozici byl královým důvěrníkem a rádcem, v jeho blízkosti se pohyboval doma i v cizině. V roce 1352 byl papežem Klementem VI. jmenován biskupem v Naumburgu u Lipska, vysvěcen však nebyl. Biskupem se stal až o rok později, kdy zemřel Jan I., první litomyšlský biskup.

Založení kláštera

Jan ze Středy (latinsky se psal Iohannes de Novo foro nebo také Novoforensis, německy pak Johann von Neumarkt) se v roce 1355 zúčastnil korunovační cesty Karla IV. do Říma a při této příležitosti požádal papeže Innocence VI. o svolení k založení kláštera augustiniánů v Litomyšli. Papež souhlasil, Jan ze Středy roku 1356 klášter založil a přivedl do Litomyšle augustiniány poustevníky z kláštera u sv. Tomáše v Brně.

I když v Litomyšli díky své pozici u krále moc nepobýval a nechával se zastupovat, obdaroval Jan ze Středy město Litomyšl řadou privilegií, zakládal cechy, sám se však dostal do četných sporů se svou kapitulou. Ostatně spory měl později i s králem Karlem IV. To však již v době, kdy byl biskupem olomouckým z Litomyšle odešel v roce 1364 a olomouckým biskupem byl do roku 1380.

Na sklonku života se stal biskupem ve Vratislavi, do svého nového úřadu však již nenastoupil, protože než se tam vydal, tak 23. 12. 1380 v Modřicích u Brna zemřel. Pohřben byl patrně v kostele augustiniánského kláštera v Litomyšli, který sám založil. Ten byl poničen husity a požáry, dnes v těchto místech navštěvujeme kapitulní chrám Povýšení sv. Kříže.

Jan ze Středy byl raně humanistickým vzdělancem a milovníkem umění, je považován za jednoho z prvních představitelů humanismu u nás. Byl spolutvůrcem kulturního významu dvora Karla IV. Proslul jako velký milovník knih, v Praze vlastnil bohatou knihovnu, projevoval velký zájem o poezii. Udržoval bohatou korespondenci s předními evropskými humanisty, např. s Franceskem Petrarkou (osobně se s ním znal).

Spisy

Sám byl literárně činný: psal německy nebo latinsky modlitby, je autorem německy psaných náboženských spisů (Gebete, Stachel der Liebe) nebo autorem překladů přeložil životopis sv. Jeronýma nebo Samomluvu duše k Bohu od sv. Augustina.

Jako kancléř zavedl nový styl listinné a diplomatické řeči, vycházel při tom ze znalosti latinských klasiků a italského humanismu. Převážně z vlastních písemností sestavil v latině i němčině pro potřeby císařské kanceláře i biskupství dvě formulářové sbírky, jakési vzory různých typů listin, například Summa cancellariae.

Náboženské texty

Na svých hradech na Mírově, v Kroměříži a v Modřicích zaměstnával řadu písařů, kteří pro něho ve skriptoriu opisovali a iluminovali knihy. Tak vznikly např. Knihy papežů (Liber pontificalis) a po roce 1360, tedy v době jeho působení v Litomyšli, cestovní breviář Liber viaticus, který patří k uměleckým vrcholům doby Karla IV. Výpravná sbírka náboženských textů, která vznikla na objednávku Jana ze Středy, měří na výšku téměř půl metru a váží třicet kilogramů, je vyzdobena velkým množstvím iluminací (místy i plně zlacených), inspirovaných italskou a francouzskou malbou. Kniha, která obsahuje 318 pergamenových listů, je dnes uložena v knihovně Národního muzea v Praze. Kniha byla také digitalizována a je přístupná na internetu.

MILAN BÁČA