Trvalo několik let, než se Oskar Schindler dostal na seznam slavných rodáků Pardubického kraje. V roce 2001 se zrodil dokument Tvář Pardubického kraje, kterým kraj prezentuje své symboly a představuje své rodáky a osobnosti i pravidelně podporované akce.

Oskar Schindler se stal součástí seznamu osobností po bouřlivých diskuzích až v roce 2007. Skutečnost, že Oskar Schindler se na seznam dostal se zpožděním, patrně nikoho nepřekvapuje. Již za svého života byl kontroverzní osobností, tou také zůstal i po své smrti až do dnešních dní.

Schindler gauner

Narodil se 28. dubna 1908 ve Svitavách v rodině pojišťovacího agenta. Rodina bydlela v domě č. 24 v Poličské (tehdy Jihlavské) ulici. Obecnou i měšťanskou školu absolvoval ve škole na náměstí, ze svitavské reálky byl však v roce 1924 vyloučen (údajně pro padělání školních dokumentů). S otcem si nerozuměl, počátky jeho podnikání mu nevycházely, za výtržnictví, vyhrožování či podvod byl několikrát soudně trestán. Zálibou pro něho byly motocykly, ženy a také alkohol. Za světácký život a různé morální i protiprávní poklesky si vysloužil mezi obyvateli Svitav přezdívku „Schindler-gauner".

V roce 1935 vstoupil do Henleinovy Sudetoněmecké strany. Od druhé poloviny 30. let pracoval aktivně pro říšskoněmecké vojenské zpravodajství (abwehr). Pro tuto protičeskoslovenskou činnost byl v roce 1938 zatčen, souzen a vězněn až do pomnichovské amnestie. Krátce po propuštění z vězení podal přihlášku do nacistické strany NSDAP.

Po okupaci Polska se Schindler stal v Krakově nuceným správcem a v roce 1941 i majitelem továrny na výrobu smaltovaného nádobí, která byla zkonfiskována židovským majitelům. Schindler v továrně zaměstnával zejména Židy z krakovského ghetta. V roce 1943 bylo ghetto zlikvidováno, část přeživších Židů byla přemístěna do pracovního a koncentračního tábora v Plašově. Díky korupci a kontaktům s nacistickou elitou měl Schindler možnost i nadále využívat židovské vězně ve své továrně. Oskar Schindler dokonce zajistil zřízení malého tábora pro své dělníky, ve kterém se židovští vězni měli lépe a cítili se bezpečněji (nazývali ho třeba archou Oskara Schindlera nebo oázou naděje a lidskosti).

Továrna v Brněnci

Díky postupu Rudé armády přemístil v roce 1944 Schindler svoji továrnu do nově zřízeného tábora v Brněnci, tedy nedaleko svého rodiště. Od nadřízených orgánů dostal povolení také k přesunu zaměstnanců židovských vězňů, kteří byli uvedeni na pověstném seznamu, respektive seznamech. Většina ostatních vězňů z Plašova byla transportována do jiných koncentračních táborů do Osvětimi, Buchenwaldu, Mauthausenu apod. Více než tisícovka Schindlerových Židů se v příznivějších podmínkách dočkala konce války. Schindler s manželkou Brněnec opustil. Byl zajat spojenci, po výslechu propuštěn.

Po válce Schindler krátce pobýval v Německu. V roce 1949 odjel do Argentiny, kde neúspěšně podnikal. Následovalo pro Schindlera další složité období, naplněné řadou neúspěchů, dluhy, zdravotními problémy, krizí v manželství. Ani jím zachránění Židé mu již nebyli schopni pomoci.

Oskar Schindler zemřel 9. října 1974 ve věku 66 let v Hildesheimu v Německu. Pohřben je na křesťanském hřbitově na hoře Sion v Jeruzalémě.

Ještě během života získal Schindler za záchranu Židů v období holocaustu řadu cen, byl mimo jiné oceněn titulem Spravedlivý mezi národy, jedním z nejvyšších ocenění, které neizraelita může získat.

Svitavy mají dnes trojí fyzickou připomínku záchrany několika set Židů Oskarem Schindlerem. V roce 1993 byla v nadačním domě na svitavském náměstí z iniciativy německé společnosti Ackermann Gemeinde umístěna pamětní deska. V roce 1994 byla naproti rodnému domu Oskara Schindlera v parku Jana Palacha odhalena pamětní deska, která nese nápis „Nezapomenutelnému zachránci života 1200 pronásledovaných Židů", a v roce 2000 vznikla a roce 2008 byla rozšířena v městském muzeu a galerii stálá expozice Hledání hvězdy Davidovy.

Život Oskara Schindlera a jeho záchrana Židů je předmětem zájmu nejen badatelů, historiků, ale i literátů. Oskar Schindler se tak stal i literárním námětem. V knihovnách o něm najdeme tituly ryze odborné, memoáry, deníky, ale i literaturu faktu či beletrii. Pokud bychom měli vybrat jen ty nejznámější, tak na přední místo rozhodně patří román australského spisovatele Thomase Keneallyho (*1935) Schindlerova archa (Schindler´s Ark, knížka později vycházela s názvem Schindlerův seznam, Schindler´s List). Po svém vydání v roce 1982 se román stal bestsellerem. Získal Man Bookerovu cenu a stal se námětem k oscarovému filmu Schindlerův seznam, natočeného v roce 1993 režisérem Stevenem Spielbergem. Kniha, která u nás vyšla v roce 1994, vznikla na základě autorových rozhovorů s „Schindlerovými Židy" a na základě studia historických dokumentů.

Jedním z nejznámějších memoárů je kniha Mietka (Mieczysława) Pempera Cesta k záchraně: Nevyřčený příběh Schindlerova seznamu. Mietek Pemper byl jedním ze Schindlerových Židů. Byl spoluautorem skutečného seznamu zachráněných Židů, konzultantem zmíněného filmu i vděčným informátorem Thomase Keneallyho.

Rozsáhlou biografii o Schindlerovi napsal americký historik David M. Crowe v roce 2004. Několikrát ve své knize polemizuje se Spielbergovým filmem i Keneallyho knihou. Britský historik a bývalý policista Robin O'Neil, který se zabývá nacistickými válečnými zločiny, se pokusil rekonstruovat Schindlerův příběh v knize Oskar Schindler: Stepping Stone to Life (2010). O'Neil se nechal při psaní knihy inspirovat expozicí o Schindlerovi ve svitavském muzeu.

Vzpomínky

Rozsáhlou sbírku vzpomínek pamětníků, zejména Židů ze Schindlerova seznamu, dále názorů, dokumentů, fotografií, úryvků z článků, studií, knížek věnovaných osobě Oskara Schindlera přináší kniha Oskar Schindler w oczach uratowanych przez siebie krakowskich Żydów. Autorem publikace vydané v roce 2007 je polský profesor Aleksander B. Skotnicki. Podobně k tématu Oskara Schindlera přistoupila americká publicistka Elinor Jane Brecherová, která vydala v roce 1994 knihu Schindler's Legacy: True Stories of the List Survivors, do které soustředila vzpomínky přeživších tzv. Schindlerových Židů. Novinářka a spisovatelka žijící v Argentině Erika Rosenbergová (*1951) vytvořila z osobních poznámek, dokumentů a dopisů knihu Já, Oskar Schindler (2000). Erika Rosenbergová pomáhala s psaním autobiografie vdově po Oskaru Schindlerovi Emilii (Ve stínu Schindlera 1997, Já, Emilie Schindlerová 2001).

Také regionální historikové se osobnosti Schindlera věnují. Jitka Gruntová vydala knihu Oskar Schindler legenda a fakta (1997, 2. vydání z roku 2002 nese název Legendy a fakta o Oskaru Schindlerovi). Soustavně se Oskarem Schindlerem zabývá svitavský historik Radoslav Fikejz, který v roce 1998 vydal knihu Oskar Schindler (1908 1974) a je autorem expozice Hledání hvězdy Davidovy v Městském muzeu a galerii ve Svitavách.

O Oskaru Schindlerovi vzniklo také několik dokumentárních filmů a rozhlasových relací a bylo vydáno velké množství studií či novinových a časopiseckých článků. Jejich přehled by však přerostl rámec tohoto textu.

Osobnost Oskara Schindlera byla rozporuplná. Rozporná jsou také hodnocení jeho osoby a jeho činů. Jedni zdůrazňují jeho nacistickou politickou kariéru a řadí ho mezi válečné zločince. Jiní vysoce hodnotí záchranu několika set lidí, další ho vidí jako válečného zbohatlíka a diskutují nad motivy této záchrany.

Když Pardubický kraj zařadil Oskara Schindlera mezi osobnosti kraje, zdůraznil právě onu zásluhu na záchraně života tisícovky Židů.

MILAN BÁČA