Jaroslav Mackerle se ve svých dílech věnoval Malé Hané a rodnému Jevíčku

 Architekt, výtvarník, historik, spisovatel, vlastivědný pracovník a etnograf Jaroslav Mackerle se narodil 8. srpna 1913 v rodině stavitele v Jevíčku na Palackého náměstí v domě č. p. 20.

Ve svém rodišti také v letech 1924 až 1931 studoval na gymnáziu. V roce 1938 vystudoval architekturu na brněnské univerzitě. Celý život pracoval na různých pozicích v několika stavebních podnicích, z politických důvodů většinou ne však jako architekt. Celý život ho zajímalo výtvarné umění, a to i jako autora. Věnoval se linorytu a perokresbě, ilustroval několik knih. Jeho velkým koníčkem byla filmová dokumentaristika, natočil řadu amatérských dokumentů z cest, ze sportovních akcí, z regionální vlastivědy, o přírodě. Byl průkopníkem našeho amatérského animovaného filmu. Jeho kreslený film Pejsek Čokl zvítězil na celostátní soutěži amatérských filmů v roce 1935 a v roce 1936 uspěl na mezinárodní soutěži v Berlíně.

Amatérsky se zabýval archeologií, regionální historií a etnografií, zajímala ho Malá Haná. Spravoval archeologické sbírky jevíčského muzea, mnoho let působil jako archivář města Jevíčka. Své poznatky zúročil při vydání řady publikací, např. Pravěk Malé Hané (1948), Archiv města Jevíčka (1958), Letopis města Jevíčka (1958). Některá díla jsou dosud pouze v rukopisné podobě nebo vyšla až posmrtně. Několik jeho prací vyšlo časopisecky nebo v různých sbornících.

Jaroslav Mackerle sbíral ve svém okolí pověsti a pohádky, se svou budoucí manželkou Julií Worlovou vydal „pro potěchu a radost“ v roce 1939 v bibliofilské úpravě knihu Pohádky z Jevíčka a okolí, kterou doprovodil vlastními kolorovanými linoryty.

V některých pohádkách využil Jaroslav Mackerle svých znalostí nářečí, např. v pohádce Franta Žlibků loupežník: „A kampak vlastně dete, panimámo?“ zeptal se Franta. „No do Jevíčka, pantáto. „Do Jevíčka? No to beste mně tam mohla kópit kornót cvočku. Akorát je potřebujo. Já tade na vás počkám,“ řekl panímámě Franta.

Jaroslav Mackerle zemřel 3. listopadu 1964 ve svitavské nemocnici na následky zranění, které utrpěl o dva roky dříve, když při opravě svého jevíčského domu spadl z lešení. Pohřben je na hřbitově v Jevíčku.

MILAN BÁČA