VYBRAT REGION
Zavřít mapu

SERIÁL: Napříč a naboso životem. 4. díl

Litomyšl - Na Havaji nalezl Bohdan Kopecký paralely s měsíční krajinou Mostecka na každém kroku.

17.8.2008
SDÍLEJ:

Akademický malíř Bohdan Kopecký (vpravo)Foto: Renata Langerová

S akademickým malířem Kopeckým jsme se minule dostali k roku 1977, kdy byl vypovězen z Mostecka a vrátil se do Litomyšle. Příští sobotu, v den, kdy Bohdan oslaví osmdesátku, se k těmto litomyšlským letům vrátíme. Dnešní předposlední díl věnujeme jeho čtyřem dlouhodobým pobytům na ostrovech, kde znovu našel podobnou krajinu, kterou tak důvěrně znal v severních Čechách.


„Na Mostecko jsem dlouho nemohl zapomenout,“ říká malíř. „V uhlí jako by byla zakleta energie, to slunce, které nikde neviděl minule zmíněný porotce Sychra. Já ho tam viděl. A chtěl jsem podobný kraj navštívit opět. Toužil jsem po Islandu, kde jsou sopky a láva z nich se přece musí podobat tomu, čím jsem byl obklopen v dolech. Island mi bohužel nevyšel, nedostal jsem se tam. Ale v roce 1991 jsem měl možnost navštívit Kanárské ostrovy, lokalitu Lanzarote. Tam to mělo být údajně podobné, ale mne to neuspokojilo. Bylo tam moc turistiky, moc lidí. Jezdilo se autobusem po ostrově, jako exkurze po českých zříceninách, zastávka, prohlídka, focení a jelo se dál. To na mě není, nemohl jsem si tam dělat, co jsem chtěl a co jsem potřeboval.“


Pak jsi navštívil Havaj, tam jsi byl už spokojen?
Spokojenost je slabé slovo, byl jsem nadšen. Začalo to tím, že jsem viděl v televizi reportáž o sochaři Laymondu Peltonovi, který žije a tvoří na Havaji. Démonický Američan helikoptérou převážel žhavou lávu, lil ji do forem a pracoval s ní. Nadchlo mě to tak, že jsem za pomoci svého syna, který umí výborně anglicky, sehnal letenky a odletěli jsme tam. Když jsem se u Černého Orla loučil s kamarády s tím, že se delší dobu neuvidíme, protože jedu za Peltonem na Havaj, mysleli, že jsem se zbláznil a nevěřili. Však tys tam tehdy seděl taky a smál ses nejvíc, vzpomínáš?


Přistáli jsme v Honolulu, odkud startují letadla na ostatní ostrovy každou chvíli. Tam jsem začal leteckou dopravu bezmezně obdivovat, letadla mě přímo fascinují a pokud mám někdy umřít (bez toho se asi neobejdu), tak bych byl rád, aby se tak stalo při nějaké letecké katastrofě. A zase letadlem jsme se pak dostali na Big Island (Velký ostrov), kde jsou sopky v činnosti. Najali jsme si auto a jezdili po ostrově. Krajina tam vůbec není jednotvárná, po pár kilometrech se charakter okolí úplně mění, jako byste byli ve zcela jiném světě. To bylo něco pro mě. Zastavovali jsme a já jsem maloval. Obrazů z Havaje si moc cením a myslím, že je mohu počítat mezi svoje nejlepší.


Tvůj hlavní cíl cesty, potkat se s Peltonem, se splnil?
To jsem dal na starost synovi Martinovi. Konečně se mu podařilo najít na něj spojení a domluvil s ním sraz. Ze svých dvou černých košil jsem si vzal tu zachovalejší a vyrazili jsme. Jeho dům, natřený celý načerno, jsme brzy našli. Uvítal nás vytáhlý štíhlý čtyřicátník. Poseděli jsme v ateliéru, prohlédli si spoustu lávových soch na rozlehlé zahradě, Martin pilně překládal. Měl jsem dojem, že Laymond Pelton pořád neví, o co mi vlastně jde. Vysvětlujeme mu, že jsem malíř, několik let že jsem musel pracovat na šachtách a že zde, na Havaji nacházím na každém kroku paralely s měsíční krajinou Mostecka. Pak už Martin ani moc překládat nemusel, Pelton, který se původně divil, proč jsem za ním přiletěl až ze střední Evropy, konečně pochopil. Už jsme si rozuměli i beze slov. Nakonec se nám svěřil, že má problémy s Bohyní Pelé, která mu zakazuje cokoliv z ostrova, tedy i sochy, odvážet.
Moment, Pelé – to jméno přece všichni známe v souvislosti s nejlepším fotbalistou světa…


Tohle byla tamní bohyně Pelé! Tajemná vládkyně nad krátery, lávou, nad celým velkolepým přírodním divadlem fantastických barev a tvarů. Místní obyvatelé ji tam velice uznávají a ctí. Já jsem toužil po tom vidět zblízka žhavou lávu, ve dne to tam však policie hlídala. Dalo se tam jít až v noci, ale do toho se Laymondovi nechtělo. Nakonec nás tam doprovodila Bohdana Kopecká, moje jmenovkyně, kterou jsem tam poznal.


To musela být obrovská náhoda, že?!

S tím jménem určitě. Ale že tam někde žije, to jsem věděl už při odletu. Na tamní poště jsem se po ní ptal a ukázali mi, kde má svoji schránku. Dal jsem jí tam vzkaz a za dva dny k nám skutečně přišla. Viděl jsem ji z okna, bylo mi jasné, že to musí být ona. Vyšel jsem ven a řekl: Ahoj Bohdano. A ona odpověděla: Ahoj Bohdane. Narodila se totiž v Čechách. Spoustu let už však žila na Havaji. Zbývající dny se nám pak věnovala a onu noc nás doprovodila k mému vysněnému lávovému poli, když už s Peltonem nic nebylo. Pozval jsem ji pak do Litomyšle a skutečně přiletěla i se svojí matkou. Navštívila se mnou i Otvírání studánek ve Vlčkově a nejvíc se jim tam líbilo, že pršelo. Na Havaji je totiž déšť velkou vzácností.


Na Havajské souostroví se Bohdan Kopecký ještě dvakrát vrátil – v letech 1997 a 2004. S Laymondem Peltonem se při druhé návštěvě ještě setkal, ale při té třetí už ne. To už totiž svůj dům prodal a odstěhoval se dál. Bylo tam už prý moc lidí… Bohdan by se na Havaj rád vypravil ještě jednou – naposledy. I když ví, že se to už těžko uskuteční. Chtěl by ještě jednou vidět, jak tam vytryskne obrovská fontána, kterou by mu Bohyně Pelé poslala poslední polibek. Na rozloučenou.


ZDENĚK VANDAS

17.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Senátor Radko Martínek.

Volební porážku jsme si zasloužili

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

Kdo dá první gól, ten vyhraje. To platilo v Poličce

Svitavy /KRAJSKÝ PŘEBOR/ – Hladké vítězství Moravské Třebové v Chrudimi ozdobil brankář Kamisch gólem z trestného kopu. Svitavy zabraly, proti Hlinsku rozhodly do půle.

Skokanem voleb se stal opět Jaroslav Martinů z ODS

Polička – Letošní volby mají v kraji na rozdíl od těch předcházejících jen jednoho výrazného skokana, kterého voliči vynesli do sněmovny kroužkováním. Ale s velmi zajímavým příběhem. Je jím starosta Poličky Jaroslav Martinů za ODS. Modelový prototyp populárního politika.

Čeká nás obtížné sestavování vlády i test kvality demokracie

/KOMENTÁŘ/ - Mají tradiční politické strany budoucnost? To je otázka, která se při pohledu na výsledky letošních parlamentních voleb velmi silně vnucuje. Hnutí ANO, Okamurova SPD a KSČM – tedy skupiny, které se více či méně definují jako antisystémové – získaly v Pardubickém kraji téměř 49 procent hlasů a obsadí šest z deseti mandátů.

Propadák zažila nejen ČSSD. Kraj jako svou baštu ztratili i lidovci

Pardubický kraj - Parlamentní volby potvrdily, že na rozdíl od komunálních - a částečně krajských - nejsou o osobnostech, nýbrž o stranách.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT