Slavíte na podzim dvacet let od vzniku, co to vás znamená?
Pro mě to především znamená dvacet let nezapomenutelných zážitků, skvělých koncertů a spoustu práce.

Kotelna funguje, lidi stále chodí. Co se nejvíc změnilo za těch dvacet let?
Nejvíc se změnila pravidelnost pořádání koncertů. Ze začátku byly i v týdnu. Středa pátek, sobota. Po letech se to změnilo v zajetý model, že koncert je v pátek. A co se týče provozu, tak už to není takový chaos jako v začátcích, ale je v tom nastolený určitý řád.

Co třeba interiér Kotelny?
Ten se změnil taky. Kdysi tady byla výzdoba od studentů restaurátorské školy. Místy je ještě vidět. Změnila se hodně technika. Pódium tady nebylo postavené stálé, světla a ani aparát. Bary jsou lepší, i když ten základ tady zůstal.

Jsou kapely, které se vrací a jsou věrné klubu?
Jsou tady kapely typu Wohnout, Vypsaná fixa, které tady začínaly a hrály ještě jako neznámé kapely. V dnešní době se na sebe těšíme. Vyprodávají větší sály, ale do těchto prostor vždycky přijedou.

Jaká kapela vám dělá radost i poté, co stala slavnou?Koncert kapely Tata Bojs v Litomyšli.
Jsem rád za Tata Bojs, který tady před deseti lety hrál jako málo známá kapela. Teď jsou stálicí české scény. Když jedou turné, tak se vždy ptají, jestli mohou přijet.

Kterou kapelu byste tady rád viděl? Máte nějaký sen?
Já bych byl raději, kdyby lidi přišli na nějakou hodně dobrou a spíše nezávislou alternativní kapelu typu Ille. To je kapela, na kterou tady lidi prostě nepřijdou, i když v Praze nebo v Brně dokážou vyprodat sály jako je Kotelna. Já jsem fakt rád, že sem rádi přijedou Tata Bojs a Kryštof. Toto je jeden z mála sálů menších rozměrů, kam přijedou. Jinak nevím, že by v Čechách byla top kapela, která nepřijela.

Je těžké dnes shánět kapely, nebo je trh takový, že stačí ukázat a ona přijede?
U kapel, které hrají hodně a vyprodávají sály, je těžké skloubit termíny. Domlouváme je i víc jak rok dopředu. V tom je asi jediný problém.

Jak se změnilo publikum za těch dvacet let?
Hodně. Dřív lidi chodili i na neznámé kapely. Byl koncert, tak lidi šli i když to neznali. Teď co neznají z rádií,tak na to nepřijdou.

Ke dvaceti jste letům na letošní podzim připravili bohatý program. Na co byste lidi pozval?
Žlutý pes. Kapela slaví třicet let koncertování, takže se to krásně spojilo s výročím Kotelny. Naposledy tady hrál, když Kotelna fungovala druhý rok. Výjimečný bude asi i koncert Dana Bárty a myslím, že úplně poprvé tady vystoupí Peter Lipa s kapelou. Speciální bude i koncert Pendlu, kapela slaví deset let. Koncert to bude originální. Sál bude jako hospoda, kapela nebude hrát na pódiu, ale někde mezi lidmi. Hrát budou akusticky. Vstup bude zdarma. Asi bude i guláš.

Pendl je litomyšlská záležitost. Jak jste otevření, jak říkáte, alternativním skupinám?
Určitě, i když tady v Litomyšli těch alternativních skupin moc není.

Mají možnost se sem prosadit i amatérské skupiny?
Mají tu možnost určitě, ale když jsme u toho, tak třeba Trio de Janeiro. Ti jsou částečně z Litomyšle, částečně ze Svitav. Hrají tady celkem pravidelně. Je to jedna z těch výjimek, na které lidé přijdou, přestože to není úplně mainstreamová záležitost. Podle mě je dost alternativní kapela Zrní, které se podařilo něco nevídaného a na ni lidi taky chodí.

Mluvíte o alternativních kapelách. Jaké je zaměření klubu, kdo tady vystupuje? O co se snažíte v dramaturgii?
Snažíme se, aby to žánrové spektrum bylo široké. Vystupují tady kapely, které hrají pop music typu MIG 21, přes právě tu alternativu až po klasické rockové kapely typu Žlutej pes, Vypsaná fixa. Také tvrdé kapely jako Krucipüsk. Poprvé v Kotelně zahraje Alkehol a budou tady i hardcorové skupiny.

Znamená to, že je váš klub nějak vyhraněný a nabízí něco jiného než okolní kluby a diskotéky?
Myslím si, že ano. Ta dramaturgie je jasně zaměřená, že určitý žánr tady člověk neuslyší. Nechci nic jmenovat.

Ulehčím vám odpověď. Nehraje tady Helena Vondráčková, Aneta Langerová a další interpreti.
Třeba zrovna Anetě Langerové bych ani nebránil, ale patří mezi interprety, kteří stojí dost peněz a lidi na to moc nepřijdou.

Máte podporu města, když děláte něco úplně jiného, než běžné diskotéky?
Platíme městu nájem za užívání prostor a město nás podporuje formou dotací. Ze začátku to ještě bylo postavené trochu jinak. V podstatě město doplácelo ztrátu a platilo i energie vodu, plyn, elektriku, což brzy skončilo. Ale určitá podpora od města stále je. Je ale trochu paradox, že okolní města, jejichž kulturní pracovníci se k nám ze začátku jezdili učit, dnes mají klubové scény s mnohonásobně vyšší finanční podporou.

Vaše představa o fungovaní klubu v budoucnosti a zároveň přání?
Samozřejmě plný sál spokojených lidí. V současné době tady vylepšujeme techniku. Budeme nakupovat nová světla. Přál bych si, aby dramaturgie byla pořád pro lidi zajímavá a aby se objevovaly i novější kapely než ty zaběhnuté, což je v Čechách těžké. Málokdy se objeví zajímavá kapela, která je dobrá a která dokáže sál třeba zaplnit. Stále je to tu malý český rybník s pár stálicemi.

Některým lidem se nelíbí zázemí Kotelny.
Zázemím myslíte toalety? Je pravda, že se s ním dlouhá léta nic nedělo. Před zahájením sezóny se to chystáme změnit. Toalety projdou určitou změnou a snad k lepšímu.

Kotelně někteří vytýkají její vnitřní prostory a vybavení. Zároveň se najdou tací, kteří interiér mají rádi. Jak s tím bojujete?
Je to zhruba padesát na padesát. Názory jsou z obou stran. Vzhled Kotelny je industriální, asi by to mělo být zachované. Navíc vybavení musí být taky hodně odolné a musí vydržet hrubé zacházení. Někteří lidé se zkrátka nedokáží chovat ohleduplně. A co se týká vzhledu, někomu se tady líbí i stará zastávka, zábradlí a další věci. Nechtěli by to měnit za nějaké nové vymoženosti.

Co vás na práci, která není vaším zaměstnáním nabíjí. Navíc pracujete v týmu, jak to funguje?
Hodně nás baví vymýšlet nové věci a vylepšovat interiér. Když se o tom bavíme, tak často padají zajímavé názory na různé věci. To samé je při vymýšlení dramaturgie programu a potom samozřejmě samotné koncerty. Když se povede dobrý koncert po organizační stránce i co se týče návštěvnosti, tak to je vždycky paráda.