Poněkud pikantní na tom je, že malíř nesouhlasil s tím, aby výstava byla součástí právě probíhajícího projektu "Smetanova výtvarná Litomyšl".

Proč?

"Jednak z jednoduchého důvodu, že Smetana nebyl přece žádný výtvarník. Tato jistěže záslužná akce měla nést v titulu jméno například dalšího litomyšlského rodáka, malíře Mařáka. Ten se zde narodil v roce 1832. Julius Mařák byl slavný umělec, jemuž dle mého názoru zůstává jeho rodné město dost dlužno."

A druhý důvod?

"Nebyl jsem informován o tom, že moje výstava se nebude konat ve výstavních pivovarských prostorách. Tam od 14.června probíhá výstava Josefa Váchala k jeho výročí a bylo mi naznačeno, že sponzor akce si to tak přál. Dejme tomu. Mimochodem - 40 let od Váchalova úmrtí bude až v příštím roce. Pan starosta Kortyš mi však zaručil, že po skončení Váchalovy výstavy tam bude moje expozice přemístěnaa potrvá až do mých kulatých narozenin. Poté obrazy převezme Městský úřad Most, kde bude expozice součástí oslav a sjezdu Hornických měst v Mostě."

Přejděme ke Smetanově Litomyšli. Jaký máte k festivalu vztah?

"Já jsem prosím vystupoval na prvním ročníku! V opeře Dalibor jsem s několika dalšími hrál zbrojnoše. Vzpomínám, že teploměr klesl tehdy dost nízko a paní Podvalová nám před jedním svým výstupem řekla: Kluci, to je zima, co?! Prostředífestivalu bylo velmi srdečné, sólisté většinou po představení poseděli ve vinárně v Ponorce, kam jsem mohli i my. Můj otec tam svým tenorem také zazpíval ajeho hlas ocenil i pan Václav Bednář. Z oper mám nejraději sborové scény, třebaUhodila naše hodina z Braniborů v Čechách."

Brzydovršíte osmou desítku života. Teď jen krátce - na kterou z těch desítek nejraději vzpomínáte?

"Ale na všechny. I na ty roky, kdy jsem byl v nemilosti a ocitl se v dolech. Však si mne na Mostecku dodnes váží. Jsem i Čestným občanem města Litvínova a tento titul jsem dostal současně s hokejistou Ivanem Hlinkou. Byli jsme velcí přátelé. Po jeho tragické smrti mi paní Liběna Hlinková věnovala jeden jeho dres. A já jsem ho daroval do litomyšlského muzea."

Za rozhovor poděkoval Zdeněk Vandas