Slavný profesor Milan Vítek sice před dvanácti lety plánoval, že kurzy uspořádá v Karlových Varech, ale náhoda vše změnila. „Ve Varech jsme už měli vše domluvené, když jsem potkal kolegu Vladimíra Přiklopila. Ten mi doporučil Litomyšl. Jel jsem se do města Bedřicha Smetany podívat, setkal se s ředitelem umělecké školy Radomilem Kašparem a nakonec jsem Karlovým Varům řekl sbohem,“ uvedl profesor Milan Vítek.

Žáci v opeře

Každoročně kurzy v Litomyšli absolvuje dvanáct studentů. Milan Vítek je přijímá na základě nahrávek a písemného doporučení od učitelů. Vždy vytvoří skupinu talentovaných houslistů. „Všichni moji žáci nacházejí uplatnění. Jednou jsem v Dánsku zašel do královské opery a nestačil jsem koukat. Na housle tam hrálo hned sedmnáct mých žáků,“ říká profesor.

Přání: housle

Sám začínal s houslemi jako šestiletý školák. Ačkoliv v jeho rodině nikdo na hudební nástroj nikdy nehrál, on si přál housle. „Nevím, proč jsem si vybral právě tento náročný nástroj. Otec mi tehdy řekl: Dostal jsi housle, budeš denně dvě hodiny cvičit,“ vzpomíná Milan Vítek. Občas ho sice mrzelo, že kluci venku kopali do míče, ale zpětně je svým rodičům vděčný. „Měli jsme v našem domě obchod, kde táta pracoval.

Než jsem začal cvičit, zazvonil jsem otci domácím telefonem a sluchátko pověsil na dveře, aby mne slyšel. Naštěstí jsem si skladby pamatoval a přehrával zpaměti. Na stojan jsem si místo not postavil rodokaps a klidně dál hrál na housle. Jednou jsem měl divný pocit, táta stál za mnou,“ přidává uznávaný profesor jednu historku.

Měl přísného otce a stejně náročný je nyní na své studenty. „Hlas musím zvyšovat často, ale opravdu se rozčílit neumím,“ přiznává Milan Vítek. Ruce si nikdy nepojistil, ačkoliv patří ke světové houslové špičce. V současné době hraje na housle z osmnáctého století.