Myšlenka vydat pouze poličské pověsti vznikla před dvěma lety při posledních komunálních volbách. „Byl jsem ve volební komisi, kde byla také Eva Zdvořilá a Kateřina Štoudková. Čekání na voliče jsme si krátili povídáním. Udělal jsem si kopie pověstí od Mirka Andrle a vzal je s sebou na městský úřad. Děvčata je prohlížela a pročítala," vzpomínal Jan Matouš z Poličky. Ženy byly nadšené. „Jejich reakce byla fantastická. Říkaly mi, pane Matouši, to se musí vydat. Tak jsem se s nimi domluvil. Děvčata se nabídla, že je přepíší na počítači. Každé jsem dal jednu kopii, aby mohly opisovat," řekl Jan Matouš.

Sběratelé pověstí

Vydání knihy by se neuskutečnilo bez dalšího Poličana, Bohumíra Andrle. „Nebýt Mirka, tak pověsti nemáme. Navázal kontakt s Jaroslavem Vorlíčkem, který pověsti sbíral. My jsme od něho také kdysi měli strojopis,  ale stěhováním se ztratil. Tak jsem si půjčil Mirkův originál," podotkl Jan Matouš.

Jaroslav Vorlíček, někdejší úředník okresního úřadu, schraňoval pověsti, které zaslechl. A právě s ním se Bohumír Andrle velice dobře znal.  „Byl sice o dost starší než já, ale spřátelili jsme se. Bydleli jsme kousek od sebe," uvedl Bohumír Andrle. Jaroslava Vorlíčka, který se věnoval historii, národopisu a kulturním tradicím města, často navštěvoval. „Zajímal se především o historii. Byl sluchově postižený a nemohl se účastnit společenského života. Aby mu nebyla dlouhá chvíle, tak sepisoval historické věci o městě a pověsti. Měl jich asi dvě stovky. Ty, které se týkají pouze města, mi předal," řekl Bohumír Andrle. V úvodu píše, že to jsou méně známé pověsti. Některé zaslechl od místních lidí, jiné našel v knihách nebo místním tisku. Vypravěči si některé upravili. „Skromná sbírka pověstí může být zajímavá tím, že se vztahuje k místům známým obyvatelům Poličky," píše v úvodu Poličských pověstí Bohumír Andrle. Od původního majitele dostal už před lety svolení k jejich knižnímu vydání.

Pověsti z Poličky

V nové knize je celkem čtyřicet sedm pověstí, které se vztahují  výhradně k Poličce. „Máme také pověsti, které vydal v roce 1926 Jan Alois Cupal, od Miroslava Bureše ve Špalíčku z jasanu vyšly v roce 1965. Nějaké jsou i ve Zpívající lípě. V těch však najdeme pověsti většinou z okolí Poličky," vysvětlil Bohumír Andrle. Novou sbírku oživují ilustrace. „Obrázky na požádání nakreslil Petr Mach. Pověstem dodávají ten správný šmrnc," řekl Jan Matouš. V závěru nechybí ani jmenný  seznam autorů a zdrojů.

O Poličské pověsti byl velký zájem. První vydání už je rozebrané.  „Myslím si, že hodně lidí potěšily. Brali je i jako dárek pro své blízké. Jsme rádi, že udělaly radost  i ostatním," dodal Jan Matouš.