Jeho život se změnil v padesátých letech. „Komunisté provedli celostátní zátah. Zabavili nám domy a nás zavřeli do vězení. Byla to hodně divoká doba. Mysleli jsme si, že nás zavezou na Sibiř a už se nikdy do Čech nevrátíme. Tehdy jsem se dostal na stavbu vodní nádrže do Zbečna u Křivoklátu,“ vzpomíná páter Jaroslav Kopecký.

Pak pracoval i na dalších přehradách, než přišel osudový zlom. „V roce 1957 jsem trávil dovolenou v Sebranicích u maminky. Kopali jsme na poli brambory, když přišla policie a sebrala mě za podvracení republiky, že jsem údajně na stavbě přehrady organizoval tajné skupiny,“ vysvětluje páter, proč se nakonec dostal do uranových dolů. Dnes nelituje ani toho, že strávil roky ve vězení.

Společně se svým známým začal v devadesátých letech vydávat časopis Salesiánská rodina. V Sebranicích se snaží ke křesťanské víře přitáhnout co nejvíce dětí. „Když jsou děti na mši v kostele hodné, rozdávám jim žvýkačky a lentilky,“ směje se Jaroslav Kopecký. Mimo jiné ve vesnici přestavěl s chlapci stodolu na nealkoholický bar, kam si chodí mládež zahrát kulečník, posedět u čaje nebo kávy.