Přicestovali až jako překvapení, přesto mladá skupina herců DAMU hned z několika zemí zanechala na festivalu mladého divadla Momentum skvělý dojem.

Příběhem o tom, odkud pocházíme a jak se chováme. To vše zasazené do kulis rašelinového jeviště. Norský režisér BARD BJORKNES společně s francouzskou scénografkou MAUREEN BÉGUIN a českým studentem VLADIMÍREM POKORNÝM vytvořili hodně zajímavé dílo, které bylo z mluvené formy předělané do pohybového divadla.

Váš příběh vypráví o člověku, jeho chování a kořenech. K tomu přidáváte i zajímavou scénografii.
Bard Bjorknes: Jo, pochopili jste to dobře. Je to příběh zasazený k člověku, který je ve své rutině s ženou a rodiči. Řešení najde v sexy milence. Představuje to celé vlastně smrt jeho současných vztahů.
Maureen Béguin: Dává mu v podstatě možnost ze zaběhlého stereotypu vypadnout a nalézt něco nového.

To je celkem moderní příběh, milostný trojúhelník, ale zasazený do poměrně zvláštních kulis. Proč?
Maureen Béguin: Byla jsem ze začátku inspirovaná rituálem smrti francouzských kultur a také právě hlína, nebo rašelina byla hodně důležitá. Celá instalace byla postavená právě kolem ní. Maskami jsme navíc oddělovali dva naprosto různé světy. Ten bez masek je ten náš reálný, druhý svět s maskami je svět démonů. Když jsme na DAMU dostali zadání práce, téma bylo smrt. Kromě toho jsme za instalací na zdi měli napsáno ještě jasně vodou velkými písmeny SMRT. Byla to součást celé instalace, ale tady v Poličce jsme to i kvůli technickým možnostem museli vynechat a také to ještě alespoň dobře nasvítit.

Rašelina je tedy symbolem pro život a smrt, že?
Bard Bjorknes: Je to zkrátka kruh života. Vzpomeňte si na to, jak nám to odjakživa říká kněz – prach jsi a v prach se obrátíš.
Představení jste si vymysleli už v této pětičlenné skupině i se španělským hercem Luisem Enrique Monterem?
Vladimír Pokorný: Je to ještě jinak. Oni začali původně ve třech a já s další francouzskou studentkou herectví Maëlane Auffra.
Bard Bjorknes: Víte, potom už jsme se odpíchli od mého oblíbeného textu i autora. Moc jsem chtěl tohle téma dělat. Je to norský text a moc se mi líbil. Narazil jsem ve chvíli, kdy jsem ho přeložil do angličtiny. Najednou ztratil své kouzlo. Právě to je hlavní důvod, proč během představení nezazní skoro žádný text. Začali jsme v různých situacích improvizovat.
Maureen Béguin: Okolo těch situací jsme začali improvizovat s herci. Vyznívalo to docela zajímavě už proto, že jsme každý z jiné země.

Takže šlo původně o studentskou práci?
Vladimír Pokorný: Přesně tak. S tímhle dílem jsme se připravovali na klauzury, což jsou závěrečné zkoušky na DAMU.
Bard Bjorknes: Byl to vlastně můj první semestr na DAMU na magisterském studiu.
Hodně si hrajete i se světelnou kompozicí. Byl to takový záměr už od začátku zvláštně nasvítit celou scénu?
Maureen Béguin: Světla i hudba byly nedílnou součástí celku . V průběhu zkoušek se to celé hodně měnilo a především vyvíjelo. Takže na začátku jsme světelný podklad vůbec neměli, ale snažili jsme se s ním později pracovat.
Vladimír Pokorný: Však jsme si pomáhali úplně se vším. Na začátku jsme také měli úplně jiné masky. Potom jsme si řekli, že to změníme, každý přinese nějaké nápady a uvidíme, co vymyslíme.

Mělo na představení zásadní vliv i to, že každý z herců pochází odjinud a přináší do toho také svou mentalitu?
Bard Bjorknes: To je právě velice důležitý faktor, protože nebýt toho, že jsme každý jiný a máme jiné kořeny, představení by takovým způsobem vůbec nevypadalo. Zase na druhou stranu nechceme nutně ukazovat na scéně, že jsme každý odjinud. Suma sumárum by to bez ovšem opravdu nešlo. (úsměv)

Fungujete už společně jako divadelní skupina z Divadelní akademie?
Maureen Béguin: Zatím to tak není, ale uvidíme.
Bard Bjorknes: Naše skupina se sešla až tady nad touto hrou, ale sešlo se to tak nějak dobře, že s touto hrou budeme pokračovat ještě dál a čeká nás i festival v Nitře.
Vladimír Pokorný: Není to ale oficiální skupina. Navíc dva až tři lidi na konci roku končí v programu Erasmus a vrátí se domů.