„Vždycky jsme začínali přednáškou, potom divadelní hrou a končili jsme besedou. To se, bohužel, neosvědčilo. Takže snad se vám Lijavec líbil, " vstoupil svým charizmatickým způsobem a s nezaměnitelným humorem na jeviště poličského Tylova domu geniální Zdeněk Svěrák. Pobavil plný sál kulturáku, v němž se ještě musela kapacita nastavovat. V dolním hledišti přibyly ještě židle, galerie byla plná k prasknutí.

Následující hra Lijavec, nepotřebuje komentář. Nestárnoucí hlášky, vtipy o habsburské monarchii a starém Procházkovi nebo-li císaři pánu. V mužském podání obsazená role paní správcové ztvárněná Markem Šimonem, či schizofrenní civilní policista Pihrt bezvadně zahraný Genadijem Rumlenou.

Cimrmanská sága pořád táhne a důkaz je výše popsaný. Ba co víc. I když se existence souboru datuje dávno před pětačtyřiceti lety, má pořád stabilní diváckou základnu. V sále byste i dnes našli spoustu mladých lidí, jimž je svěrákovsko-smoljakovská „švanda" stále blízká.

„Mám ráda Divadlo Járy Cimrmana, herce i jejich hry. Líbí se mi hlavně to, že tenhle humor je inteligentní a pořád ho považuji za aktuální," řekla jedna z mladých návštěvnic divadelní inscenace Lijavec Ester Klepárníková z Poličky.

Přitom tenhle literární kousek z dílny legendárního autorského dua je mnohem starší než ona sama. Až do téměř teenagerských kruhů dosahuje. Takový přesah má groteskní a přitom milý způsob dávkování humorných „perel", co už mají kořeny hluboko v osmdesátých letech minulého století.

Zvláštní vztah k němu má i střední generace. „Cimrmany jsem vnímal už coby malý kluk, ale před deseti lety jsem je začal pořádně objevovat a od té doby u mě bodují. Mám kompletní sadu jejich zfilmovaných děl," pochlubil se Poličák František Teplý a hned vzápětí vysvětlil, co poutá jeho pozornost.

„Cimrmanský humor je pořád stejný, ale vezměte si, jak je nadčasový. Oproti dnešní formě legrace v něm vidím jeden zásadní rozdíl – není podbízivý a není založený na trapnosti," rozpovídal se muž o tom, co oceňuje na fórech ze Žižkova dovezených tento týden i do okresu.

Ať se někteří rádoby umělci poučí na jejich příkladu, že grotesku jde i dnes dělat s grácií a nadhledem.