Na tři desítky malířů, kreslířů, keramiků či řezbářů zamířily do svitavského muzea. Všichni si nechali zhodnotit svá díla. Poradenský den pro výtvarníky pořádali muzejníci už popětačtyřicáté.

Stalo se už pravidlem, že jednou za rok přinesou amatérští umělci do výstavních prostor ukázky ze své tvorby. Nejinak tomu bylo také v sobotu. Lektorem, který jim poradil, čeho by se měli držet, případně co by měli zlepšit, se i pro letošní poradenský den stal akademický malíř, pedagog a spisovatel Petr Kmošek, který se zabývá nejen tradicí, ale i současností východočeského výtvarného umění. Jedno dílo za druhým zhodnotil a dával jejich tvůrcům cenné rady.

„Úroveň umělecké tvorby se drží. Kvalitu děl výtvarníků ze Svitavska znám už z minulých ročníků. Každý umělec má snahu hledat vlastní výraz," poznamenal akademický malíř. Další devizou je podle něho věková struktura.

„Je tady spousta mladých umělců. Když jsem do Svitav začal v sedmdesátých letech jezdit, tak to byli většinou pánové v důchodovém věku, kteří se věnovali tradiční krajinomalbě a popisnosti. A to už dneska není. Každý se snaží o svůj vlastní projev, do toho uplatňují třeba i svoji profesi. Někteří pracují v reklamě, takže podněty mají sami o sobě, a to úroveň zvyšuje. Myslím si, že Svitavy jsou na dobré cestě," konstatoval Petr Kmošek. S výsledky prací amatérských výtvarníků ze Svitavska byl spokojený.

To, že letos přišlo více mladých lidí, potvrdila také ředitelka muzea Blanka Čuhelová. „Mezi umělci, kteří chodí pravidelně, se objevila celá řada nových jmen a to je pozitivní. Navíc se mi jeví, že mezi nimi převládají ženy," sdělila Blanka Čuhelová.

Mezi obrazy nechyběly portréty, zátiší s květinami či různé abstraktní motivy. Pohledy na malebné krajiny už téměř zmizely. „Krajinky se ztrácí a to je škoda. Výstava byla vždycky různorodá," podotkla ředitelka svitavského muzea Blanka Čuhelová.

Věčné téma: krajina

Jedním z těch, kteří přece jen ještě krajiny maluje, je Karel Mácal z Poličky. Také on přivezl několik obrazů k odbornému posouzení. „Přinesl jsem různé styly. Co mi pan Kmošek řekl, si beru k srdci, ale ne moc. Budu si tvořit po svém," svěřil se s úsměvem malíř. Na poradenský den přijel už počtyřiatřicáté. „Je dobře, že se tady všichni sejdeme. Občas už někdo chybí, ale přijdou zase mladí. A to je určitě prospěšné," poznamenal Karel Mácal. Nejraději maluje portréty, občas krajinky, protože se rád toulá přírodou. „Zachycuji skutečná místa, která jsem viděl. Venku si udělám náčrt, ale obraz je něco jiného než skutečnost, nemůže to být přísná realita," popisoval poličský malíř. Maluje obraz i několikrát, než se dobere ke konečné podobě. „Jsou taková místa, ke kterým se rád vracím. Mám rád Vysočinu. Projdu si ji každý týden nejméně dvakrát. Ujdu deset, patnáct kilometrů a vždycky něco najdu, z čeho si můžu vzít poučení pro svůj námět," řekl Karel Mácal.

V každém díle je podle lektora poradenského dne, akademického malíře Petra Kmoška, vidět autorova duše. „Někdy se nedá projevit v nějaké vyčerpávající podobě. V dílech je zachycené přemýšlení, někdy i zklamání. Stačí důsledně a trpělivě pokračovat a ono se to projeví," mínil akademický malíř. U konkrétních věcí, krajinek, portrétů měl občas připomínky ohledně techniky. U abstrakcí pozorovatel spíš vnímá energii a pocity.

Hodnocení motivuje

Už podesáté si tento den nenechala ujít ani Zuzana Mičková z Moravské Třebové. „Už místní výtvarníky znám. Je to strašně fajn se s nimi potkat. Vždycky se na ně těším i na to, kam ve svém výtvarničení došli," uvedla umělkyně. Do Svitav přivezla obrazy a keramické plastiky. Chtěla znát názor odborníka. „Když slyším dobré hodnocení, pak mě to motivuje tvořit dál. Naštěstí jsem žádnou výtku neslyšela. Vždycky slyším, že mám pokračovat," dodala Zuzana Mičková.