Ti, kdož měli možnost vidět všechna tři představení, se asi shodnou na tom, že největší úspěch mělo to prostřední z nich, tedy sobotní odpolední. Hrálo se pod zataženým zastřešením, tenokrát ne kvůli dešti, ale naopak jako ochrana proti třicetistupňovému vedru. Odpoledne patřilo také četným dětem v hledišti, které příběh viditelně zaujal. Záslužný počin! Obsazení bylo u některých rolí odlišné, než po oba večery. Navíc avizovaného Jaroslava Březinu v úloze Jeníka nahradil Aleš Briscein, který byl největším trumfem dne. Má pro tuto roli ty nejlepší pěvecké i herecké předpoklady, však ji nedávno zpíval i v úspěšné incenaci pařížské opery. Jeníkova árie "Jak možná věřit" měla nejdelší aplaus. Briscein vystřídal Tomáše Černého (ten byl Jeníkem v obou večerech), stejně jako Pavla Vykopalová alternovala Mařenku s Danou Burešovou. V náramné pohodě si Luděk Vele vychutnal svého Kecala. Toho zpívá v Národním divadle, nyní vedle mladého Zdeňka Plecha, stabilně v několika posledních inscenacích. Vele teď v létě bude jako vždy na Grabštejně u Chotyně, kde bydlí, připravovat už 18.ročník benefičních představení na rekonstrukci hradu, jejichž je neúnavným hlavním organizátorem. Letos tam hrají Hubičku. Ano, tu, která měla premiéru před pár lety v Litomyšli na nádvoří.

Jaroslav Březina, který si již v Praze vyzkoušel Jeníka, je jinak geniálním Vaškem, asi nejlepším od dob Oldřicha Kováře. V Litomyšli se však v této úloze vystřídali Václav Lemberk a hlasově velmi perspektivní Aleš Voráček (v Krumlově na točně bude zpíval Maxe v Čarostřelci). S postavou Vaška si režisérka Magdalena Švecová dala asi hodně práce a vyplatilo se to. Některé "špílce" pěvci ale podali mírně odlišně. Před dvěma lety si zde Březina při árii "To mi v hlavě leží" zul boty, přičichl k nim a mrzutě je odhodil. Možná maličkost, ale vzápětí zazněl smích v hledišti. Lemberk a Voráček si jen sundali boty. A nic. O výkonu Romana Janála známá pražská kritička napsala, že je zvyklý na velké dramatické role a se sedlákem Krušinou že si tím pádem nevěděl rady. Nesmysl, naopak! Vzal Krušinu humorněji, než bývá zvykem a této menší úloze svým pojetím rozhodně pomohl. Druhé jednání začíná, jak známo, sborem "To pivečko věru nebeský je dar". Sboristé se na jevišti scházeli postupně už během přestávky, prostě jako do skutečné hospody. Neseděli tam jen tak, hleděli si svých džbánků a už vlastně hráli. Komediantská scéna v podání souboru Divadla Continuo by zasloužila extra recenzi. Do náročných produkcí se odvážně zapojili i Principál s Esmeraldou a Indiánem. Zajímavost - Vladimír Doležal (dnes Principál) si ve Smetanově domě jako student konzervatoře před 36 lety zazpíval Vaška na prvním ročníku Mladé Smetanovy Litomyšle v provedení původní verze. A režisérka Švecová přivedla do závěru výstupu komediantů i motajícího se medvěda, tedy "Frantu, co se opil v dolní hospodě". Docela logicky pak ze situace vyplynulo, že ho musel nahradit Vašek. Celkově - dobrá věc se zase opravdu podařila. Tak jak je v Litomyšli většinou zvykem a Národní divadlo sem i proto rádo na závěr sezony jezdí!

Zdeněk Vandas