Mezi diskutujícími hosty zasednou vedle autora také profesor Karlovy univerzity Petr Čornej a místní vědecká kapacita Milan Skřivánek. Debatu, jejímiž organizátory jsou spolu s Regionálním muzeem v Litomyšli také nakladatelství Paseka, pražský Národní archiv a Městský úřad Litomyšl, bude moderovat místostarosta Litomyšle Vojtěch Stříteský.
Nebude to první litomyšlská veřejná diskuze o Zdeňkovi Nejedlém. Po jeho čtyřicetiletém bezvýhradném uctívání se o něm kritická debata rozhořela sérií článků na stránkách Lilie již v roce 1991. Pokračovala o dva roky později, kdy tomto o místním rodákovi pronesl na gymnáziu přednášku právě Petr Čornej. Následovala dlouhá odmlka, a to až do roku 2004, kdy se v souvislosti s vydáním knihy o monstrprocesu s rektorem Stříteským rozvířila nová diskuze, zejména o oprávněnosti ministrova pomníku před jednou z místních základních škol, do níž se aktivně zapojila i místní pobočka Konfederace politických vězňů. Ta přednesla vedení města návrh na odstranění této sochy, který následně podpořili i čtyři z pěti představitelů litomyšlských církví.
Do debaty vstoupila řada lidí na stránkách Mladé fronty, Práva a Lidových novin, kde se objevil článek hudebního teoretika Jiřího Černého podporující dosavadní stav. Posledním, kdo se k této problematice vyjádřil a označil existenci Nejedlého pomníku za „veřejnou hanbu", byl v roce 2008 v časopisu Reflex historik Jan P. Kučera. Jednalo se v mnoha případech o diskuze vyhrocené a mnoho jejích aktérů, zvlášť z řad politických vězňů a jejich potomků, si z nich odneslo četné šrámy na duši.
Doufáme, že chystaná debata přinese mnoho nových impulzů a reflexí, které přispějí k náhledu na tuto problematiku z dalšího úhlu. Jeden takový před nás klade v úvodu ke knize její autor – „některá témata musí být zlehčena, nahlédnuta z ironického nadhledu, aby mohla být pochopena (…) možná toto je cesta, jak se vyrovnat s některými traumaty z minulosti." K setkání zveme vedle emocionálně nezainteresované veřejnosti také politické vězně, kteří mají ke Zdeňkovi Nejedlému odpor, protože v době, kdy zastával nejvyšší stranické a vládní funkce, byli krutě perzekvováni, ale i zastánce politiky komunistické strany, kteří jej jsou schopni ústy Maxe Olšana blahoslavit za „ozdravění" našeho školství (viz litomyšlská Lilie z 6. listopadu 2012, s. 4).
Přeji nám všem, aby naše diskuze nebyla marná.
MARTIN BOŠTÍK,
Regionální muzeum v Litomyšli
RECENZE KNIHY
Jiří Křesťan, Zdeněk Nejedlý. Politik a vědec v osamění, Nakladatelství Paseka v Praze a Litomyšli a Národní archiv v Praze, 2012
Minulý měsíc se dostala na pulty našich knihkupectví obsáhlá biografie jednoho z nejuctívanějších, ale také nejnenáviděnějších Litomyšlanů všech dob. Je výsledkem více něž dvacetileté práce, během které autor sesbíral k danému tématu až neuvěřitelné množství materiálu, a to i za hranicemi naší země – podnikl dokonce dvě několikatýdenní cesty do Moskvy, kde v různých archivech hledal stopy po Nejedlého válečném pobytu. Podotkněme, že nikoli marně. Jde o obdivuhodné dílo napsané velice čtivým stylem, v němž autor nešetřil vtipem, jímž své vyprávění oživuje. Například uvádí, že matka pozdějšího ministra se jmenovala za svobodna Bubáková, tudíž „náš hrdina byl tedy polovičním Bubákem."
Jiří Křesťan před námi sleduje všechny možné záhyby Nejedlého života, v prvé řadě však konstatuje fakta a vyhýbá se zjednodušujícímu vidění. Vyprávění počíná líčením idylického dětství, v němž zaujme zejména sebevědomí malého Zdeňka, který již v tomto věku dával svým vrstevníkům najevo, že pro něho jsou jejich cíle příliš nízké, a byl přesvědčen o svém výjimečném poslání.
Neochvějné vědomí vlastní výlučnosti se nakonec stalo trvalým rysem Nejedlého povahy. S ním kráčel životem, pouštěl se do ostrých polemik (spor o Dvořáka, Sukova aféra apod.) a s ním došel až do pozice servilního schvalovatele vražd páchaných na vlastním národě. Vynikajícím způsobem jsou podány partie pojednávající o činnosti pozdějšího ministra v moskevském exilu (sám sebe natolik přeceňoval, že si v tamní československé kolonii vysloužil mnoho úšklebků) a jeho poválečném působení, kdy na počátku 50. let přebíjel svoji nejistotu a strach z reality, jíž pomáhal nastolit, halasnými útoky na odsuzované a popravované.
Jak praví autor: „Jedněmi z nejhrůznějších intelektuálních výkonů 20. století u nás jsou projevy, jež pronesl v rozhlase po odsouzení Rudolfa Slánského a spoluobviněných." Na druhou stranu je naprosto fascinující Nejedlého pracovní nasazení a rozsah jeho vědeckého díla, na jehož vytvoření by běžný smrtelník musel mít bez nadsázky několik životů.
Pokud si můžeme vypůjčit slova profesora Petra Čorneje, jednoho z lektorů publikace, je Křesťanovo dílo „nejpodrobnější, nejobsáhlejší, faktograficky nejspolehlivější a nepochybně nejlepší biografií Zdeňka Nejedlého." Podle jeho dobrozdání je v rámci české historiografie Křesťanova kniha bez nadsázky událostí.
MARTIN BOŠTÍK