Právě poslední jmenovaný je nejenom vynikajícím klavíristou, ale také uznávaným dirigentem. S Petrem Jiříkovským jsme si povídali nejenom o jeho vášni k hudbě.

Studovat hru na klavír jste začal již ve čtyřech letech. Klavír vás lákal už jako malé dítě, nebo je to zásluha vašich rodičů?
Zpočátku jsem nejevil žádný zvláštní zájem o hudbu. V necelých čtyřech letech jsem vůbec nezpíval, jen recitoval… A rodiče, oba profesionální muzikanti, měli spíše radost. Oba dva nikdy nechtěli, abych se stal hudebníkem. Věděli dobře, co to obnáší a jak je těžké se tím živit. Jenže pak mě začaly zajímat klávesy klavíru, když moje maminka cvičila. A bylo. Pak už jsem se toho nevzdal a od rodičů získal samozřejmě velkou podporu.

Vzpomínáte si, co pro vás jako malé dítko, které za klavírem ani nebylo vidět, hudba znamenala? Co nebo kdo vás táhlo u ní zůstat a věnovat se jí?
Na začátku to byla určitě moje učitelka – Zdena Janžurová. Ta uměla s malými dětmi pracovat naprosto neuvěřitelně. A dokázala naučit to nejdůležitější  – vyjadřovat se hudbou, umět používat tento kouzelný jazyk. A pak to byla právě podpora mojí maminky, která mě vedla k lásce k hudbě a k pokoře a poctivosti při práci.

Který koncert ve vaší dosavadní kariéře pro vás nejvíc znamenal?
Nemohu asi vybrat jeden jediný, který by byl ten nej. Pamatuji si takové koncerty, které pro mě byly v něčem první. První recitál v Rudolfinu, první koncert s orchestrem. Takové události jsou vždy určitým krokem dál v životě. V poslední době to byl určitě můj dirigentský koncert v Rudolfinu s Pražským komorním orchestrem, po kterém jsem dostal ihned další nabídku na spolupráci.

Zavzpomínejte, co vás od klavíru vedlo k dirigentské taktovce?
To, že se dám jednou v životě i na dirigování, jsem věděl už při studiích na konzervatoři. Vždy jsem se rád probíral partiturami a fascinovala mě práce s orchestrem. Ale také jsem věděl, že nechci studovat dvě věci zároveň a že na dirigentskou práci je čas později.

Je vám bližší role klavíristy nebo dirigenta?
To nemohu vůbec určit. Obojí je úžasně zajímavá práce, nekonečné studium a obrovská radost. A hudba je jen jedna.

Vnímáte koncert samotný a přípravu na něj jinak, pokud budete působit jako klavírista nebo jako dirigent?
Jak říkám, hudba je jen jedna. A tak v tomto ohledu rozdílu není. Člověk musí být perfektně připravený a na pódiu ze sebe vydat maximum. Ale je samozřejmě rozdíl v té „technické" přípravě. Naučit se zahrát každou notu na nástroj ,vyžaduje více času než si nastudovat partituru. Ale i dirigent musí vědět o každé notě, a pak na tom pracovat s orchestrem. Přenést energii a své myšlenky na desítky dalších hudebníků. To opravdu není lehký úkol.

Kdo se řadí mezi vaše nejvíce oblíbené skladatele? Čím vás zrovna oni uchvátili?
Je velice těžké říci jednoho skladatele, který by měl být tím nejoblíbenějším. Také tu máme mnoho různých stylových období, každé z nich něčím zvláštní. Ale jeden skladatel je mi asi opravdu nejbližší – L. van Beethoven. Jakou on vložil energii do každé noty, to je asi naprosto jedinečné. Jeho hudba jde skutečně do morku kosti a je v ní jakýsi nepopsatelný druh dokonalosti.

Koncertoval jste v rodišti Bedřicha Smetany a nedaleko rodného města Bohuslava Martinů. Které z jejich děl jsou vaše nejoblíbenější?
Dílo Bedřicha Smetany i Bohuslava Martinů patří k mým nejoblíbenějším. Smetana byl skvělý klavírista a dokázal právě pro klavír napsat spoustu nádherných skladeb. A jeho Trio g moll, které jsme hráli na koncertě, patří ke skutečným klenotům světové hudby.

Mimo zmíněných rodáků zaznělo na koncertě také dílo Josepha Haydna. Co stálo za volbou těchto skladatelů a konkrétních děl pro litomyšlský koncert Tria Martinů?
Snažíme se vybírat programy, které obsahují různá stylová období. Je to pro posluchače jednak pestřejší a také tím získávají možnost srovnání, jak kteří skladatele psali právě pro toto obsazení. Haydn je jakýmsi otcem klavírních trií v té, řekněme, klasické podobě, ze které vycházeli všichni po něm. A Martinů byl jedním z těch, kteří právě Haydnova tria bezmezně obdivovali. Byť je to úplně jiná hudba, formálně se prakticky neliší. A Smetana? Jak jsem již říkal, jeho Trio g moll patří k tomu světovému v komorní hudbě.

V letošním roce si připomínáme Rok české hudby, plánujete k výročí speciální koncert?
V letošním roce máme s triem mnoho koncertů zaměřených na české autory. Ale žádný speciální nechystáme. Zúčastníme se takového „svátečního" víkendu české hudby v rámci festivalu Pražské jaro. Bude to dvoudenní maratón komorních souborů, výhradně s českými skladateli.