Milada Pavlasová začala koketovat s divadlem už jako školačka. „Ve škole v Březové jsem hrála v pohádce zajíce a tím to začalo. Měli jsem partu, se kterou jsme hráli divadlo," vzpomíná zasloužilá divadelnice. Po šesti nebo osmi letech se na čas prken, co znamenají svět, vzdala. Jen do chvíle, než se objevil soubor závodního klubu Vlněna. „Přemlouvali mě, abych šla s nimi hrát. A už jsem v Brněnci zůstala. Máme tady dobré podmínky," říká Milada Pavlasová.

Divadlo má své kouzlo a sílu. „Když jdu na jeviště, nikdy nejsem nervózní. Mám strašně ráda kontakt s diváky. Dívám se jim do očí. Je to bezprostřední a úžasné, že  k nim mluvím a můžu jim tím něco  dát," popisuje herečka. Je přesvědčená, že kdo chce hrát, musí roli rozumět. „Musí to jít zevnitř. Vizáž je sice důležitá, ale až z pocitů se naplní, jak má role vypadat. Divák musí postavě uvěřit," vysvětluje Milada Pavlasová.  Ze všech rolí, které kdy hrála, ji k srdci nejvíce přirostla paní Bakerová z Motýlů od Leonarda Gersheho. „Byla to nádherná americká hra o vztahu mezi matkou a jejím slepým synem," říká herečka.

I divadelníkům se občas stane, že je návštěva představení menší. „Hráli jsme už  v přesile. Takové okamžiky nás ale svazují a ubíráme plyn," uvádí. Miluje, když je plné hlediště. „Diváci nám pomáhají. Vidíme, jak reagují, nabudí nás na další kroky. Z jejich očí poznám, jestli se hra líbí nebo ne," míní Milada Pavlasová.

Zlaté ocenění

Maryša je vyhlášeným kusem brněneckých ochotníků. Dočkala se čtyř desítek repríz. Po derniéře čekalo vedoucí spolku překvapení. Od členů sdružení východočeských divadelníků dostala nejvyšší ocenění, jaké se amatérským divadelníkům uděluje, a to Zlatého Tyla. „Kdo jiný by měl toto ocenění získat, když ne Milada Pavlasová. Je nestorem amatérského divadla," řekl Petr Mohr, člen rady sdružení divadelníků. Milada Pavlasová netušila, že tuto cenu dostane. „Hrozně mě to překvapilo. Strašně si tohoto ocenění vážím. Jsem úplně blažená na duši," dodává Milada Pavlasová.