Kroniky coby historické narativní prameny můžeme v českém prostředí doložit od 12. století. Každému je jistě známa latinsky psaná Kosmova Kronika česká, česky psaná Kronika tak řečeného Dalimila apod. V prostoru okresu Svitavy lze první kroniky doložit z období po třicetileté válce, tj. z druhé poloviny 17. století. V 19. století bylo psaní kronik již běžnou záležitostí.

První legislativní úprava vedení kronik v českých zemích pochází z první poloviny 19. století; dekretem Presidia zemského gubernia z 31. října 1835 bylo s účinností od 1. ledna 1836 nařízeno, aby ve všech městech a obcích trhových, významnějších vesnicích a na farních úřadech byly založeny a vedeny pamětní knihy. Zprvu byly kroniky psány německy nebo latinsky, záhy se ale objevují i první české zápisy. Po založení Československé republiky v roce 1918 bylo vedení kronik upraveno zákonem č. 80 z roku 1920; tato právní norma ukládala povinnost vést kroniku každé politické obci v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a závazným právním dokumentem zůstala až do roku 2006 (!). Teprve zákon č. 132 ze 14. března 2006, o kronikách obcí, stanovil nová pravidla pro vedení obecních kronik. Lze konstatovat, že uvedený zákon (na rozdíl od jeho pracovního konceptu) není zdařilý, nicméně je nutné se jím řídit. Ukládá každé obci povinnost vést kroniku, a to buď jako [dokumentním inkoustem, pozn. autora] ručně psanou knihu s číslovanými listy, nebo jako dokument v elektronické podobě s následným tiskem číslovaných listů na trvanlivém papíře určeném pro dokumenty, které se opatří vazbou. Nedílnou součástí kroniky je příloha, jež obsahuje písemné, obrazové nebo zvukové dokumenty doplňující zápis v kronice. Dle legislativní úpravy je obec povinna zabezpečit kroniku proti ztrátě a poškození; kronikář musí provést zápis v kronice nejméně jedenkrát za rok [zpravidla koncem roku, přičemž může spolupracovat s letopiseckou komisí, je-li v obci ustavena, pozn. autora]. O obsahu zápisu rozhoduje obecní zastupitelstvo. Přestože není vedení dalších kronik (tj. školních, farních, resp. církevních, spolkových i soukromých) legislativně upraveno, řídí se obdobnými pravidly platnými pro vedení kronik obecních, resp. městských.

Po vydání výše uvedeného zákona provedl Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli (dále jen SOkA Svitavy), na nějž bez jakéhokoli písemného rozhodnutí přešlo metodické vedení kronik obcí, v roce 2007 několik školení, jež se setkala tu s větší, tu s menší účastí obecních kronikářů (ojediněle i starostů).

Je-li kronika vedena ve vázané podobě, měly by její rozměry činit zpravidla 30 x 38 cm a měla by obsahovat 150 až 200 listů bílého nelinkovaného dokumentního papíru. Vazba může být kožená či polokožená. Zápisy v kronice mají být prováděny kaligrafickým písmem dokumentním inkoustem tak, že nahoře má volný okraj listu činit 3,5 cm, dole 4 cm, volný okraj po straně 4,5 cm (s možností psaní věcných hesel – marginálních poznámek), vnitřní okraj pak 2,5 cm. Číslování stran se provádí v pravém horním rohu listu. Kroniku je možné psát též na psacím stroji po jedné straně listu dřevaprostého papíru formátu A4 (21 x 30 cm) dokumentní páskou či vést v elektronické podobě (na počítači) s tiskovým výstupem na trvanlivém papíru určeném pro dokumenty. Do kroniky nelze nic vlepovat, resp. vkládat. Veškeré textové, obrazové, zvukové a další materiály sice tvoří nedílnou součást kroniky, je ale nutné jejich samostatné uložení. Určitým problémem zůstává „životnost“ tisku (provedeného laserovou či inkoustovou tiskárnou) a některých příloh typu gramofonových desek, kotoučových či kazetových magnetofonových pásků, dále VHS, DVD, ale i disket, CD-R, flash disků apod. V úvahu je třeba brát postupné zastarávání až postupnou absenci mechanik, na nichž lze uvedená média se záznamy „přehrát“, resp. „číst“ a nástup nových technologií s možností částečné či úplné transformace starších záznamů na nové nosiče informací. V obecní kronice tvoří zápisy obvykle toto pořadí: záznamy na titulním listu, úvod, stručný životopis kronikáře (příp. členů letopisecké komise), popis obce, příp. její stručné dějiny (pokud nebyly monograficky zpracovány), tzv. stálá data (tj. popis událostí členěný podle určitého schématu) a rejstříky (osobní a zeměpisný).

Obecní kronika je úřední knihou, a proto po uplynutí desetileté skartační lhůty (A/10) po jejím uzavření má být předána k archivaci územně příslušného státnímu archivu (v našem případě SOkA Svitavy). Ze zákona je archiv povinen zajistit fyzickou ochranu kronik (včetně provedení případných restaurátorských zásahů) a zpřístupnit je badatelské veřejnosti. SOkA Svitavy pečuje v mezifondovém souboru (obecních, farních, resp. církevních, školních, spolkových a soukromých) kronik o 650 svazků, které jsou zpřístupněny badatelské veřejnosti dvěma katalogy z let 1982 a 2008. Jelikož současné české archivnictví přistupuje k rozsáhlé digitalizaci národního archivního dědictví budou vedle sčítacích operátů a druhopisů matrik postupně digitalizovány též kroniky, jejichž databáze by měla být postupně dostupná široké badatelské veřejnosti na internetu. V rámci Národního archivu v Praze vzniká, v souladu s vládním usnesením č. 11 z roku 2004, Digitální archiv, v němž by měly být schraňovány v digitální podobě archiválie z celé České republiky.

Mezifondový soubor kronik (stejně jako další archivní materiál) je přístupný badatelské veřejnosti v souladu s ustanoveními archivního zákona č. 499/2004 Sb., prováděcí vyhlášky č. 645/2004 Sb. a Badatelského řádu SOkA Svitavy. Denně může badatel studovat až šest svazků kronik za využití vlastní reprografické digitální techniky (fotoaparátu) a osobního přenosného počítače (notebooku); studijní návštěvu je vhodné ohlásit vždy tři dny předem.

V souvislosti se zákonem č. 300 ze 17. července 2008, o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který vstoupí v platnost 1. července 2009 a na jehož základě bude veškerá agenda veřejnoprávního sektoru vedena pouze v elektronické podobě, budou v nepříliš vzdáleném časovém horizontu nejspíše vedeny v elektronické podobě, jakožto úřední knihy, též obecní kroniky. Vliv na tuto skutečnost bude mít vedle úpravy příslušnou legislativou také nástup nové generace kronikářů. Jelikož trend vytváření dokumentů pouze v elektronické formě nelze zastavit, kroniku vázanou v kůži, psanou kaligraficky dokumentním inkoustem, bude patrně možné v nepříliš vzdálené budoucnosti zhlédnout pouze v archivech, v některých muzeích či knihovnách. Pro konzervativněji založeného člověka to může být nepříliš optimistická představa.

OLDŘICH PAKOSTA, ředitel
SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli