Není zcela obvyklé vydat po relativně krátké době pokračování publikace o historii města. Co vás k tomu vedlo?

RF: Byl to slib. Po úspěšném vydání první publikace v roce 2006 to takto bylo koncipováno a naplánováno. Původně bylo v plánu ve formě sešitů vydávat každý rok zvlášť. A distribuovat je do schránek Svitavanů podobně jako radniční zpravodaj. Ale ukázalo se, že takovéto řešení je poměrně složité. Ne každý rok je stejně dlouhý a nechtělo se nám to nastavovat uměle jenom fotografiemi. Když jsem v roce 2015 přišel na vedení města s návrhem, že budeme vydávat novou knihu, dostal jsem plnou podporu. S tím, že celkový rozsah bude známý až po vytvoření rukopisu. Upozorňoval jsem také, že se jedná o „živou historii" a některé věci mohou být velmi problematické. Kolik lidí, tolik názorů. Ještě na začátku roku jsme nevěděli, jak bude kniha vypadat, jestli to budou sešity k jednotlivým letům nebo klasická kniha.

VV: Když jsme dopsali první kroniku v roce 2006, měli jsme naprosto jasný názor – už nikdy víc. Časem, když jsme se tak trochu vzpamatovali, jsme si přece jenom řekli, že by se mohlo nějakým způsobem pokračovat. Ale organizačně jsme to začali řešit až loni.

Ukázala se při práci na knize nějaká úskalí? Říká se, že události se historií stávají po padesáti letech. Souhlasíte?

RF: Ukázala. Oslovil jsem například petiční výbor a ptal se na zhodnocení petice. Petiční výbor vydal prohlášení o dvou větách, které se do knihy vůbec použít nedalo. Proto jsem článek konzultoval s petenty, aby nedošlo k pochybení. Stejné to bylo v případě koncepce středního školství, aby nevznikl nějaký nonsens. Těch témat bylo víc, například témata politická. Svitavy jsou v současnosti konzistentní, bez jakýchkoliv politických afér. Dramatické zvraty nejsou. Taková velká cézura nastala v roce 2010, kdy skončila brýdlovsko-koukalovská éra města, protože ta první polistopadová správa města odešla do politického důchodu. Došlo ke generační obměně. A to je pro město zásadní.

VV: Souhlasím. My jsme si byli vědomi, a to hned od počátku, že tentokrát neděláme klasickou historickou práci. Úskalí byla celá řada – museli jsme v podstatě zcela rezignovat na klasickou pramennou základnu, problémem bylo i obrovské množství informací. Vyznat se v problematice městského rozpočtu není jednoduchá záležitost, Radek Fikejz by mohl vyprávět.

Jde tedy spíše o kroniku nebo jste některé události rovněž interpretovali?

RF: Převažuje kronikářská erudice – meteorologická data, statistické údaje, rozpočty, majetek města, volby… Věnujeme se všem sociokulturním tématům. Jsou tam věci týkající se osobností města a medailonky bývalých politiků. Řekli jsme si, že současnou politiku omezíme na nezbytně nutnou míru.

VV: Snažili jsme se jakýmkoliv interpretacím vyhnout. Chtělo by to delší časový odstup.

Ani v případě žánru kroniky není pohled na minulost objektivní. Události jsou vybírány a už v tom je přítomen subjektivní přístup autora. Čím jste se při volbě témat řídili?

RF: Historií, praxí z první knihy, citem, a výhodou toho bylo, že VV není ze Svitav, ale Banína. VV zpracoval kalendárium a já jsem k tomu dopracoval vnitřní obsah. Dohodli jsme se, co stojí za to rozvést a co ne.

VV: Především musím konstatovat, a setkávám se s tím ve většině svých prací, že vždy je třeba něco vypustit, a to je prostě subjektivní úsudek autora. Názory na to mohou být samozřejmě různé a případné chyby padají na naše hlavy. Jinak naším cílem bylo, aby to nebylo jen o politice, nebo na druhé straně jen o sportu, zkrátka kronika se snaží být vyvážená. Zda se nám to povedlo, to musí posoudit jiní.

Počítáte s tím, že podobné pokračování vznikne za dalších deset let? A kdy myslíte, že nastane ten správný čas pro nové, ucelené zpracování dějin města?

RF: Chtěl bych k 777. výročí nebo 2026. U toho už ani nemusím být. Otevírá se možnost dát veřejnosti kroniku do užívání, aby neležela pouze v archivu. Celé kalendárium z první knihy jsme dali na web, v novém roce bude doplněno rovněž o aktuální kalendárium. Obecný hendikep města k dějinám necítím. Město nemá ucelené zpracování, většinou jde o sborníkové příspěvky. V současné době je ale nadbytečné. Až přijde jiná generace a bude mít nový filozofický pohled na dějiny města. Některé věci jsme nemohli do knihy dát, protože žijí lidé, kterých se události týkají. Některé události jsou příliš citlivé. Máme pocit, že chybí pozitivní zprávy. Snažili jsme se psát pozitivně.

VV: Zatím jsme se o tom příliš nebavili, spíše převládá nálada, že ne. Třeba to převezme někdo jiný, mladší. Pokud jde o nové zpracování svitavských dějin, konec konců pole je otevřené. Když tedy někdo nazná, že je třeba některé věci interpretovat jinak, přesněji, nebo bude mít jiný pohled na věc, mohou se najít i nové zdroje informací, ať se snaží.

Co připravujete v nejbližší době? Je něco, čím se zabýváte, něco na co by se mohla veřejnost těšit?

RF: Nevím, jestli se bude veřejnost těšit. Chci se věnovat ve spolupráci s Národním památkovým ústavem aktualizaci památek na městském hřbitově. Chtěli bychom mezi kulturní památky zařadit některé hroby, abychom je mohli opravit. Také jsme uspěli v projektu na záchranu a restaurování svitavského betléma ve spolupráci s Třebechovicemi a příhraničními polskými městy.

VV: Pracuji stále na tématu podnikatelské rodiny Löw-Beerů, v září letošního roku otevírali ve Svitávce první část muzea této rodiny, a to i ve spolupráci se mnou, další pokračování se chystá. Rýsují se i některé další aktivity, ale ty zatím nejsou potvrzeny, proto bych o nich nerad mluvil příliš dopředu.