Rytířské trio

„S Pepou jsme se poznali ve vinohradském divadle, kde jsme se dali dohromady ještě s Rudlou Hrušínským,“ uvedl Radovan Lukavský. „Rudla byl v tom triu samozřejmě vedoucí postavou, byl to takový mocipán, a Pepa Kemr byl jeho oddaný pobočník. Jednou jsme si četli příběh o věrném rytířském triu – jeho členové si sedli na lavičku a dojednali si, že až někdo z nich umře, kus z té lavičky se odřízne a místo zemřelého už nikdo nepřevezme. Stejnou dohodu jsme uzavřeli mezi sebou. Stalo se, že nás jako první opustil Rudolf Hrušínský. A my jsme s Pepou skutečně odřízli kus z naší lavičky. A pak došlo k tomu, že jsem zbyl sám. Na oba kamarády moc vzpomínám. Oba to byli mimořádní herci a ušlechtilí lidé,“ vyprávěl s dojetím Radovan Lukavský.

Desítky let v jedné herecké šatně Národního divadla pak s Josefem Kemrem prožil herec a malíř Miloš Nesvadba. „Často jsme spolu mluvili o výtvarném umění, byl jeho velkým příznivcem. Byl to taky velký vlastenec. Když se v roce 1989 hrnula Národní třídou masa studentů, povzbuzoval je z okna Národního divadla.

Po zkoušce se pak za nimi hnal přímo do ulic,“ řekl Nesvadba. S Ljubou Skořepovou se JosefKemrčasto bavil o kočkách, které prý miloval. „Já jsem měla raději psy, ale časem jsem přišla na chuť i těm kočkám, podlehla jsem. Pepa mi totiž stále tvrdil, že kočky jsou věrnější, lepší a tajemnější. Měl jich třeba osm a o každé mluvil s velkou láskou,“ prohlásila Skořepová.

S úsměvem na rtech se pak s návštěvníky výstavy podělila o jinou historku. „Vždycky jsem špatně jezdila, všechny mé vozy skončily neslavně. Pepa mi ale jednou poradil – heleď se, ty musíš mít trabanta, na něm nebudeš vůbec nic opravovat. Tak jsem si trabanta koupila a začala v něm jezdit. Jenže – zatímco mně se lidi smáli, Pepovi nikdy. Možná proto, že v něm tak majestátně působil,“ dohaduje se i po letech Skořepová.

Tralalák na hlavě

„Pan Kemr byl se svým trabantem pověstný,“ přidala se Taťjana Medvecká, která patří k těm šťastlivcům z mladší herecké generace, jež se s panem Kemrem sešli na jevišti. „Po představení jsme chodili do klubu, kde pan režisér Pleskot pil červené víno, pan Kemr kouřil jednu cigaretu za druhou a my mladí jsme poslouchali jejich úžasné historky.

Pak si pan Kemr nasadil na hlavu svůj pověstný tralalák, zapnul se do svého pláště, naložil nás do svého trabantu a rozvážel nás po Praze,“ doplnila Medvecká. Výstava fotografií, která představuje Josefa Kemra pouze v rolích vytvořených v Národním divadle, potrvá v Salonu Kolowrat až do konce prosince.