Jak dlouho se keramice věnujete? Kolik výstav máte za sebou?
Keramiku dělám už třicet let. Výstavy pořádáme dvakrát do roka, před Vánoci a na Velikonoce. Kolikátá výstava proběhla, už ani nevím.

Jsou trendy v módě, v hudbě. Jsou také v keramice? Která barva je nyní ta nejoblíbenější?
Trendy určitě jsou. Více než glazovaná se dělá režná keramika. Mám ale podezření, že je trendem proto, že je jednodušší. Glazura je totiž velice náročná povrchová úprava. Z barevných variací je stále v kurzu bílá, pak také platinová.

Kde berete inspiraci, kam chodíte pro nápady?
Inspiraci nacházím hlavně v lese. Chodím na houby. Líbí se mi také staré lomy, staré betonové stavby, které jsou opuštěné a zarostlé.

Znamená to, že s sebou pořád nosíte blok a tužku?
Přesně tak. Pokud dostanu nějaký nápad, musím si ho hned poznamenat. Invence, ten první nápad přijde během pár minut. Ten pocit si namaluji. Pár čar, abych se měl k čemu vracet. V tu chvíli se začne postupně vytrácet. Vzniknou dobré věci, i když se od představ liší. Proto musí být nápadů hodně. Mám i takové, které jsou několik let staré. Blok a tužku mám i v noci na stolku u postele.

Jak je to s realizací vašich nápadů a představ? Jak dlouho trvá, než vaše dítko dostane finální podobu?
To se dá těžko určit. Řekl bych zhruba tak dva měsíce. Pokud pracuji na originálu, hodně předělávám, než se mi líbí. Záleží na velikosti, na provedení. Samozřejmě se musí také dodržovat technologie. Ta má dvě fáze. Modelace a povrchová úprava.

Jde někdo ve vašich šlépějích, máte nástupce?
Oba synové pomáhají. Talent mají oba, ale vyhraněně se keramice nevěnují. Není to relaxace, ale práce. Mají své nápady, modelují zajímavé věci. Nemají ale zatím vytvořený svůj styl.

Výtvory z vaší dílny jsou velice známé a populární. Jaký z toho máte pocit?
Keramiku lidé vyrábí déle než třicet tisíc let. Vyrobili už úplně všechno. Jde ale hlavně o to, aby měl každý svůj názor, svůj vlastní rukopis. Pak jdete kolem galerie a můžete si říct: „Jo, to jsem já, to jsou moje věci“.