Často se setkává s tím, že lidé si jen těžko dokáží představit, co profese knihovnice obnáší. Že celý den jen tak nesedí nad rozečtenou knihou, se prostřednictvím otevřeného dopisu snažila nedávno vysvětlit i radním.

Co vás vedlo k tomu, sepsat dopis pro vedení města a následně i článek do místního zpravodaje na téma „Co vy tam v té knihovně děláte"?
Jednak to byly dotazy, kdy se lidé opravdu ptali, co tady vlastně děláme, a jejich  často mylná představa, že tu jen tak sedíme a čteme si. Ale prvotním impulsem bylo projednávání rozpočtu. Když jsem panu starostovi oznámila, že odchází jedna kolegyně, odpověděl: „Ale nikoho dalšího neberete, že?" Zareagovala jsem tím, že někoho vzít musíme, protože to, co tady děláme, se nedá zvládat při nižším počtu zaměstnanců. Organizujeme tady hodně akcí. Málokdo si umí představit, jak je to například časově náročné. Proto jsem poslala vysvětlující dopis starostovi i místostarostům. Je pravda, že starosta asi po měsíci zareagoval a odpověděl mi, že to neměl být útok na knihovnu.

Čím by se měl knihovník vyznačovat?
Knihovník by měl mít rád knihy a pokud možno dost číst, nebo se zajímat o literaturu a mít přehled. Potom musí také být pedagogem, protože knihovnická práce není jen o půjčování knížek, ale je také o spolupráci se školami. Pro školy pořádáme spoustu akcí. To znamená, že najednou místo pedagoga stojí před dětmi knihovník a musí roli učitele sehrát také. Musí zvládnout zajímavou formou děti informovat o ilustrátorech či spisovatelích, o jejich životě a tvorbě. Ročně pořádáme přes tři sta kulturních a vzdělávacích akcí pro školy a pro širokou veřejnost.

Pro řadu lidí je možná překvapením, že knížky nepůjčujete pouze v knihovně.
Čtyřikrát týdně chodíme do školních knihoven, kde nám vyhradili prostor. Jednou  za měsíc do domu s pečovatelskou službou. Zajíždíme i ke čtenářům, kteří se hůře pohybují. Vyplní nám anketní lístek, kde uvedou, jaké  žánry mají rádi nebo  další speciální požadavky. Čtenáři vytvoříme  profil a knížky  mu podle něho už dále sami vybíráme. Nemusí si sem chodit, ale samozřejmě může náš výběr nějakým způsobem korigovat.

Ročně vychází velké množství knih. Jak se na trhu s knihami orientujete?
Ročně vyjde kolem patnácti tisíc titulů. Přibližně dva a půl tisíce jich nakoupíme. Určitě nevím o všech, to není možné, ale na email mi chodí novinky z internetových knihkupectví. Pravidelně mám každý den zahlcenou poštu. Knížky vybírám i podle tištěných katalogů. Jezdím do Prahy a Havlíčkova Brodu na knižní veletrhy. A samozřejmě vychází noviny, které informují o tom, co vyšlo. I portály tomu věnované mi pomáhají. Dozvím se, která kniha byla oceněná, jak je hodnocená, nebo jak jsou  například naši spisovatelé úspěšní. Hodnotícím hlediskem je také to, jak předpokládám, že se kniha bude číst.

Dva a půl tisíce knih ročně. Vaše knihovna je nafukovací?
To není. Knihy nejenom nakupujeme, ale i vyřazujeme. Je to práce, kterou čtenáři asi ani moc nevnímají. Teď už asi týden procházím sklad a prohlížím regály. Knihy kontroluji podle počítače, jak se půjčují. Existují i určitá pravidla. Například bych neměla vyřadit knihu, která byla za posledních pět let čtená. Některé knihy jsou ale i poškozené, nebo nám je čtenáři nevrátili. To se bohužel také stává. Ty obojí také vyřadíme z naší evidence knih v knihovnickém počítačovém programu.

Přiznám se, že sama občas platím pokutu za včas nevrácenou knihu.
Měsíc nebo dva, to se dá pochopit. Ale najdou se i opravdu bezohlední čtenáři. Zrovna mám na stole poznámku, že budu volat na městský úřad.  Úředník, co má na starosti přestupkovou komisi,  si tam naše velké hříšníky předvolává. Ale je to velmi málo úspěšné. Jsou čtenáři, kteří mají knihu tři, čtyři i pět let a my nejsme schopní je přimět, aby nám ji vrátili.

Kdo jsou největší provinilci?
Nejvíce knih nám nevrátila jistá čtenářka, která objížděla knihovny po celé republice. Přihlašovala se do knihoven, půjčila si drahé knihy, a pak je nevrátila. Prodávala po antikvariátech. Zaregistrovala se i u nás. Dokonce mi krátce předtím volala kolegyně z České Třebové, aby nás varovala, že se tady může taková čtenářka objevit. O všem jsem informovala i pana Švehelku z antikvariátu, aby věděl, že se může stát, že přijde a bude mu nabízet knihy odcizené z knihovny. Jednou, když jsem si tam zrovna byla vybírat knihy pro knihovnu, přišla shodou okolností i tato „čtenářka". Chtěla mu prodat knihy, měla je ve velké tašce. Zeptal se jí na jméno, aby mohl případně vypsat doklad o zakoupení. Když mu sdělila své jméno, vzpomněl si a zareagoval tak, že to teď nemůže vykoupit, ať přijde po obědě,  pak od ní vše vykoupí. Dokonce jí navrhl, aby si u něj tašku s knihami nechala. Ona, nic netušíc, odešla a opravdu se později vrátila. Mezitím jsme ale kontaktovali policii a ta ji zatkla. Později byla tato žena i odsouzená. Bohužel knihy, které si od nás vypůjčila, jsme už zpátky nedostali.

Práce knihovnice je i takhle dobrodružná?
Myslím, že se tady opravdu  nenudíme. Je to práce, která se nám líbí i proto, že je velmi pestrá. Je to práce nejenom s knihami, ale také s lidmi.

Pozorujete za dobu svého působení v knihovně, že by čtenáři přestali vyhledávat tištěné knihy, ale naopak preferovali v dnešní elektronické době i elektronické knihy?
Neřekla bych, že se čtenáři odvrací od tištěné knihy. Máme dvě čtečky elektronických knih a nemůžu říct, že by o ně byl nějaký velký zájem. Ale samozřejmě odklon od čtení jako takového pozoruji. Pamatuji doby, kdy si čtenáři skutečně odnášeli stohy knih. Dneska si půjčují mnohem méně. Je to tak, že četba se musí dělit o čas s jinými fenomény, jako je televize a počítače, které jsou asi jejím největším konkurentem. Přesto si nemyslím, že je to tak tragické. Teď jsem dokončila statistiku za uplynulý rok. Musím přiznat, že počty čtenářů nám klesají, což mě rmoutí, ale počty výpůjček se zvyšují. A to mě naplňuje radostí a doufám, že to v budoucnosti nebude tak špatné. Opravdu nás, mě i mé kolegyně těší, že knihovna je pořád místem, kam lidé rádi chodí.

Je podle vás elektronická kniha stále knihou?
Elektronická kniha je knihou, ale pro mě osobně ne adekvátní ke knize tištěné. Tím, že musím často pracovat na počítači, mám hodně  unavené oči, takže pak už netoužím po tom, vytáhnout si večer čtečku a číst si na ní. Už i z toho důvodu, že mám ráda literaturu naučnou. Nedílnou součástí knihy jsou přílohy a reprodukce a to je v tištěném provedení v nesrovnatelně lepší kvalitě.

Váš profesní život se točí kolek knih. Máte čas a náladu sednout si a jen tak pro své vlastní potěšení číst si?
Snažím se. Čtu si, i když času je hodně málo. Spousta věcí, co čtu, jsou odborné materiály  k mé profesi, nebo co potřebuji nastudovat na přednášky, které vedu. Takže na čtení jen tak pro radost mám času málo, ale i tak si ho najdu.

Takže kniha je celoživotní vášeň?
Kniha je spíš celoživotní přítel, tak bych to nazvala. Kdyby to byla vášeň, věnovala bych tomu víc času, což bohužel nemůžu. Kniha je přítel, který je po ruce, když potřebuji.