Ovlivnil tvorbu mnoha hudebníků z celého světa. Rocker s českými kořeny a světovým věhlasem Ivan Kral odešel s rodiči, kteří pracovali v OSN, do Spojených států v roce 1966. Stal se členem legendární hudební skupiny Patti Smith Group. Spolupracoval mimo jiné s Iggy Popem, Brucem Springsteenem, Johnem Cale a dalšími. Jeho písně dodnes hrají U2 nebo David Bowie. V pátek 29. dubna zahraje v multifunkčním centru Fabrika ve Svitavách.

Co jste si připravil pro svitavské publikum a na co se mohou lidé těšit? Můžeme očekávat průřez celou vaší tvorbou až po skladby interpretů, na nichž jste se podílel jako producent?

Cokoli z tvrdého rocku až po akustické dojáky. A jak je to s výběrem? Každá píseň je jako jedno z mých dětí a teď si musím vybrat. Chci ale představit svoje nové dítko, které se jmenuje „Jealousy“ (Žárlivost) a jsou mu teprve dva měsíce. Nikomu jsem „Jealousy“ zatím nepředstavil. Obvykle nikoho nenechávám poslechnout píseň, dokud není náležitě dokončena, ale chci vidět, jak bude české publikum reagovat. Pokud ji přijme, pak s ní budu pokračovat ve studiu.

Můžete, prosím, krátce představit svoji doprovodnou kapelu a jak jste se dali dohromady?

Vždy jsem obdivoval Honzu Ponocného nejen po profesionální stránce, ale také osobně. Jeho talent hovoří sám za sebe a 29. dubna ve Svitavách uvidíte, co mám na mysli. Jan Lstibůrek a Roman Vícha jsou dokonalou páteří jako rytmická sekce. Společně jsme jako výkonné sportovní auto. Jan a Roman jsou turbomotorem. Honza je ocelí a nablýskaným chromem. Já jsem řidič. Zvládáme vysoké rychlosti a všechny situace.

Kdybyste měl porovnat české a zahraniční publikum, například v Americe, kde žijete, je mezi nimi nějaký zásadní rozdíl?

Většina Čechů jsou experti, co se týká poslechu klasické nebo folkové hudby. Mnoho Američanů je však vychováváno na „rocku“, proto jsou v této oblasti náročnější, zvláště ve městech, jako je New York, Detroit nebo Seattle.

Co vás v České republice dále čeká kromě koncertního vystoupení?

Očekávám, že budu ve spojení se svým vnitřním já. Ukrývá se, ale cítím je pokaždé, když se vracím.

V Americe jste velmi aktivní, producentsky se angažujete v různých hudebních žánrech, hrajete s tamějšími muzikanty a navíc jste dokončil remaster filmu Blank Generation z roku 1976 (historický dokument punkové revoluce – pozn. autora). Jsou ale kromě hudebního a filmového světa další umělecké oblasti, ve kterých se angažujete? Všichni vás znají jako hudební veličinu, ale málokdo ví, že jste po příchodu do Ameriky studoval francouzskou literaturu.

Moje srdce je hodně evropské, specificky české. Ale cítím, že vzdělání z francouzské literatury úzce ovlivňuje moji práci ve filmu i v hudbě, protože zahrnuje celou škálu pocitů. To často chybí Američanům. Je to těžké vysvětlit, ale poznáte to, když to cítíte. Ohlas publika je okamžitá odezva. Další důvod, proč miluji film stejně, jako miluji hudbu.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste se natrvalo vrátil do Čech?

Všechno je možné, ale asi ne v blízké době. Žiji tam, kde mám lásku a stimulující práci. Právě teď spolupracuji se svojí partnerkou na filmech, které jsou velmi americké. Pracuji s muzikanty hrajícími soul a funky. Přeji si, aby Česká republika měla zkušené hráče v tomto žánru, protože momentálně procházím „funky“ etapou.

Vít Sekvard