Do letošního čtvrtého ročníku soutěže, jejímž hlavním tématem byla „energie pro budoucnost“, se přihlásil se snímkem Pobřeží Bengálského zálivu. Ten zachytil při jedné z cest, které absolvuje buď jako průvodce cestovní kanceláře, nebo jako cestovatel.

Jaké byly začátky vašeho fotografování?

K focení jsem se dostal už jako malý kluk přes tatínka. Když mi bylo devět let, dostal jsem od Ježíška první fotoaparát a začal poprvé mačkat spoušť. Do fotografických kroužků jsem ale nikdy nechodil. Fotit víc jsem začal po revoluci, kdy byl dostupnější barevný film.

S cestováním jste pravděpodobně začal později.

Cestovatelské zážitky se postupně rozvíjely. Pravda je, že jsem k tomu tíhnul odjakživa. Mou první cestu jsem absolvoval v roce 1992, kdy jsem jel stopem do Francie. O rok později jsem se tam vydal znovu a tehdy na mě zanechal velký dojem přejezd Alp, kdy jsem poprvé viděl velké hory. Od roku 1997, kdy jsem absolvoval první cestu do Asie, tam jezdím poměrně často.

Měl jste během cestování nějaký nepříjemný okamžik, kdy šlo opravdu do tuhého?

Žádný výjimečně negativní zážitek jsem naštěstí neměl. Pokud bych měl zmínit zvláštní moment, byl to v podstatě celý pobyt v Afghánistánu v roce 1997, kdy jsme projížděli oblastí s výskytem Talibanců. Během tohoto výletu se fotit prakticky nedalo, bylo to příliš nebezpečné.

Na co naopak rád vzpomínáte?

Hodně silný zážitek byl, když jsem poprvé uviděl Himaláje. Předcházelo tomu pohoří Karakorum a Hindukuš, které leží v těsné blízkosti. Hory tak vysoké musí oslovit snad každého.

Příjemné překvapení také bylo setkání s islámem. Pokud nepočítám Turecko, kde je cítit vliv západní kultury, pak to byl Írán, kde jsem se s tímto náboženstvím setkal poprvé trochu blíž. Zajímavá zkušenost byla, když s námi strávil v Teheránu jeden místní muslim půl dne proto, aby nám pomohl. Vůbec nic za to nechtěl a měl radost z toho, že to pro nás může udělat.

Cestujete sám, nebo raději ve společnosti jiných lidí?

Během všech cest jsem sám cestoval snad jen měsíc. Takže buď s kamarády, nebo s přítelkyní. Na třech cestách mě dokonce doprovázela maminka.

Jaké jsou vaše další plány a kolik času strávíte mimo ČR?

Loni jsem byl pryč pět měsíců. Letos jsem byl v zahraničí zatím dobu kratší, ale již na konci září opět odlétám jako průvodce do Nepálu.