Fotograf Stanislav Odvářka stále shání filmy, tráví hodiny v přírodě a pak za svitu červené žárovky. Jeho krajinářské fotografie, které vznikají nikoliv úpravami na počítači, ale v temné komoře, jsou nyní k vidění ve svitavském centru Fabrika. Stanislav Odvářka je členem Fotoklubu Svitavy a Volného sdružení východočeských fotografů. Používá přístroje Nikon 401, Flexaret a Horizont. Několikrát se zúčastnil Národní výstavy a celostátní soutěže amatérské fotografie. Je spoluautorem knihy Svitavy - město v pohybu. Věnuje se fotografování přírody.

Vzpomínáte si na svou první fotografii? Kdy to bylo a kdo vás k focení přivedl?
Úplně na první fotografii si už snad nevzpomínám, spíš na první ocenění. To byla soutěž učňovské mládeže a přinesla finanční injekci 50 korun. K focení mě přivedla tátova flexareta. Zahálela ve skříni. Vedle leželo šest nevyvolaných filmů, a ty já začínal vyvolávat a kopírovat. Zvětšovák jsem ještě neměl. Jinak v rodině se nikdo vážně fotografii nevěnoval.

Na rozdíl od většiny současných aktivních fotografů, kteří využívají digitální technologii, pracujete stále klasickým způsobem. Nikdy vás nelákalo přejít na digitál?
Lákání digitálu zatím neproběhlo. Každá technika má svoje úskalí.Vypadá to trochu jako staromilectví, ale čas ukáže opravdovou kvalitu. A propagovaná rychlost fotografie? Většina národa má svoje fotografie pouze v počítači a dál se nepropracovala. Snad přijde doba kapesních promítaček. Ještě existuje další cesta ke kvalitní fotce: Nasnímat na film a pak upravit v počítači.

Jaké motivy často fotografujete?
Nejčastější motivy jsou krajiny. Je to čas, kdy člověk zpomalí vnímání okolí. Snažím se prostřednictvím svých fotografií překročit stín obyčejného dokumentu,daného místa a uchovávání krásy kolem nás.Ta se někdy mění každým dnem. Vyhledávám počasí spíše lehce pod mrakem a také samy zajímavé mraky. Nejvíce jezdím Vysočinu. Jak říkal klasik: Krajina musí být vychozená. Jde o to zachycovat to typické. Takovou tu hlínu a kamení, jako je třeba v okolí Daňkovic, nebo vodní hladiny, např. rybníky u Jedlové. Také se chystám na městskou architekturu. Formát přístroje Horizont je k tomu předurčen.

Zpracováváte si negativy sám?
Černobílé negativy si zpracovávám sám a pak i zvětšuji. Mám to všechno pod kontrolou. Existuje poučka, že z negativního procesu je třeba vyloučit jakýkoliv moment překvapení. Nejsem odkázán na nikoho.

Je složité v dnešní době sehnat materiál pro výrobu fotografií v domácí černé komoře?
Sehnat fotomateriál bývá docela problém. Tady hraje roli asi jak pohodlnost prodejců, tak obavy z prodeje. Materiál má určitou záruku, a pokud sám obchodník nefotí a snímky nezpracovává, pak to pro něj není zajímavý artikl. Já našetřím peníze, podniknu obchodní výlet do Hradce Králové přímo k výrobci, přičemž si tam vyhlédnu ještě nějakou výstavu. A občas mi s materiálem vypomohou kamarádi temnokomorníci.

Co byste doporučil těm, kdo si osahali digitál a nyní by se rádi také naučili s „klasickým“ přístrojem?
Rada těm, co se chtějí naučit klasiku, zní: Čtěte knížky, třeba z knihovny. Při větším zájmu je pak vhodné navštívit kurzy, takovou mateřskou školku. A pak až pomýšlet na vyšší cíle. Existuje krajská konzervatoř, ta je na dva roky. Jinak fotografování je dosti drahý koníček.

Výstava černobílých snímků Stanislava Odvářky nazvaná Krajina v jiném úhlu je k vidění v centru Fabrika, ve čtvrtém podlaží, až do konce listopadu.

(syh, odv)