Křest knihy o skupině Homo ludens a vystoupení tří legendárních kapel v sobotu přilákaly do litomyšlského hudebního klubu množství návštěvníků. Underground zažil renesanci.

Legendy vyprodaly Kotelnu. Tak by se stručně dala charakterizovat sobotní akce v litomyšlském hudebním klubu. Na scénu se po mnoha letech vrátily litomyšlské kapely Homo ludens, 3045 mám tě rád Maruško a EchoEcho z Lubné.

Jejich koncert se uskutečnil u příležitosti vydání a křtu publikace Martina Boštíka Pravdivý příběh Homo ludens. Jejím kmotrem se stal publicista Martin Machovec a František Stárek zvaný Čuňas, někdejší vydavatel časopisu Vokno a nyní pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů.

Znovu na scéně

„Znova jsem se sešli vlastně kvůli Martinu Boštíkovi. Ten nás vyprovokoval,“ řekl saxofonista Radek Zeman. Martin Boštík, spoluautor knihy, měl původně v ruce bezpečnostní hlášení z roku 1989. V něm se psalo o tom, že kapela Homo ludens z Litomyšle vznikla a tři roky působí na svitavském okrese.

„Chtěl jsem napsat přílohu do knihy o sametové revoluci v Litomyšli. Dali jsme s kytaristou Janem Rychtaříkem dohromady úvodní vyprávění. To se další rok rozrostlo do té podoby, že jsme byli schopní dát dohromady rozsáhlejší text i s obrazovou přílohou,“ přiblížil Martin Boštík.

Vzpomínky ožily

Knížka, o jejíž výtvarnou úpravu se postaral František Müller, vychází z deníkových záznamů jeho bratra Michala, zpěváka skupiny. Ty podle kytaristy Josefa Vondráčka doplnily útržkovité vzpomínky ostatních členů kapely jak na jednotlivá vystoupení, tak třeba také na Petra Cibulku, soud s Ivanem Martinem Jirousem nebo na vedoucí odboru kulturního odboru Okresního národního výboru Lidmilu Kružíkovou či příslušníky bezpečnosti.

Kvůli knize se undergroundová legenda sešla znovu ve zkušebně. Po šestnácti letech. Na pódiu tak v sobotu vystoupili lidé, kteří spolu vlastně dříve nehráli. Během let se totiž minuli.

Novou knihu pokropily kapky šampaňského z rukou Františka Čuňase Stárka. „Nyní pracuji v Ústavu pro studium totalitních režimů. Kdyby každá undergroundová kapela měla takovou kroniku, to by se pracovalo,“ uvedl František Stárek. Podle něj je litomyšlská akce důkazem, že underground nyní prožívá renesanci.

Jenomže vývoj společnosti se za dvacet let posunul. To si uvědomují i členové kapely.

„Underground už není to, co býval. Už nemá ty kořeny, protože underground je něco, co se v uvozovkách nesmí, nebo není oficiální. Dnes si každý může dělat, co chce, takže underground přestává být undergroundem,“ domnívají se členové skupiny Homo ludens. Shodli se, že možná kdyby byli mladí dnes, tak by skupina ani nevznikla.

„Jsem rád, že je demokracie. I když nás to vlastně nebaví. My jsme zkrachovali na tom, že jsme najednou mohli všechno. Všichni začali podnikat a najednou nebyl čas. Tenkrát jsme nemohli nic, tak jsme dělali muziku,“ řekl Radek Zeman. Dnes mají lidé ale více možností. Přesto se podle členů kapely stávají především jen konzumenty. „Všichni konzumují přímý vizuální dojem. Většinu mladých lidí nezajímá literatura, ani umění. Díky tomu odchází jejich fantazie a vyjadřování,“ míní Josef Vondráček.

Vrátí se?

Latinský název skupiny Homo ludens znamená hrající si člověk. Vznikla v roce 1986. Její členové nevyloučili, že se na koncertní pódium vrátí častěji. Po dvaceti letech se dali dohromady také EchoEcho z Lubné a v sobotu znovu rozproudila posluchače také litomyšlská punková skupina 3045 mám tě rád Maruško.

Underground dostane ve svitavském okrese prostor také za 12. listopadu, kdy se v poličském divadelním klubu uskuteční Undergroundový večírek. František Stárek zde bude hostem.