Toužili jste se někdy osobně potkat s rodákem a světově uznávaným hudebním skladatelem Bohuslavem Martinů? V Poličce je to možné. Bláznovství? Kdepak! Ve světničce kostela svatého Jakuba se znovu naplno rozproudil život rodiny Martinů.

Pokud jste v minulých dnech vyrazili do rodného obydlí hudebního génia, narazili byste na jeho sestru Marii, hlavu rodiny, otce Ferdinanda a maminku Karolínu.

Nic není jako obvykle. „Máte se nač těšit. Světnička je kompletně zabydlená," lákala mě už před gigantickými dveřmi kostela Alena Jandlová z Centra Bohuslava Martinů, které zážitek pro návštěvníky připravuje.

Z dáli zní housle

Stačilo vystoupat schody. V různých úsecích kostela se dozvídám, že s rodinou kromě dalších členů žije i děda Stodola. Ten není příbuzný, ale říká se mu tak, protože je skoro stejně starý jako táta Ferdinand. Potom už jen výšlap na sto devadesátý schod, první, druhý… Z dáli už jsou slyšet housle. „Malý Bohoušek už trénuje na housle," usmívá se průvodce. Jsme na ochozu, z něhož je nádherný výhled na město. To hlavní čeká za zavřenými dveřmi. Už jen dva schody. Když se vrata rozevřou, v dobovém kostýmu mě s otevřenou náručí vítá andělsky krásná skladatelova starší sestra Marie. „Vítejte u nás doma," zdraví pohostinně Marie ztvárněná průvodkyní Šárkou Tumovou.

Světnička vypadá útulně, jako by v ní každou chvílí rodina očekávala hosty. Na stole jsou připravené napečené koláče, vedle připravený čaj. V regálu se lesknou marmelády.

Marie mi stejně jako dalším začíná vyprávět rodinné osudy. „Naše rodina se do světničky nastěhovala, když náš tatínek Ferdinand dostal ve městě práci pověžného," připomíná, jak se slavná rodina dostala na kultovní a tolik oblíbené místo pro turisty.

Po chvíli vypráví i o tom, že kromě členů rodiny ve světničce sídlil i tatínkův ochočený špaček. Jednoho dne stejně uletí. Avšak znovu se najde, když tatínek po městě prozpěvuje svou oblíbenou melodii. Dozvídám se i to, že Ferdinand býval ochotníkem v divadelním spolku Tyl a sám měl k umění, komedianství i muzicírování poměrně blízko. „Ale hlavou rodiny je spíš maminka Karolína, která je přísnější," dodává sestra.

Bude z něj něco?

Už za chvíli se houslí chopí i malý, leč trochu zakřiknutý Bohoušek. „Tatínek dal bratra na housle. Každý den cvičí a náš tatíček věří, že z Bohouška jednoho dne něco bude," říká Marie. Bude. Už za za pár let to pozná celý svět a jeho věhlas přetrvá. Moje setkání s rodinou jednoho z nejslavnějších Čechů a především poličského rodáka pomalu končí.

Poptám se ještě ještě průvodkyně, jestli se v prostoru světničky a v dobových šatech cítí trochu jako opravdová Marie. „Je to úplně něco jiného. Jsem tu už třetím rokem a na tu roli jsem si zvykla. Díky tomu jsem se dozvěděla mnohem víc o životě nejen Bohuslava Martinů, ale i jeho sestry. Byla dost žádostivá a chtěla si splnit své cíle. Myslím, že mu úspěch dost přála. Díky němu také mohla studovat v Paříži," říká Šárka Tumová. Jindy byste tu potkali místo Marie i rodiče Ferdinanda a Karolínu.