Oba romány patří k nejčtenějším knihám současnosti a skvělý ohlas získaly i svými dramatizacemi. Možná i proto je Kateřininým dalším dílem divadelní hra Vitka, kterou mohli lidé zhlédnout v Poličce. Vypráví o osudovém vztahu mladičké skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů.

Znáte hudbu skladatele Bohuslava Martinů?

O tvorbě Bohuslava Martinů jsem měla povědomí. Věděla jsem, že to byl významný skladatel, ale až díky práci na hře Vitka jsem si jeho skladby poslechla pořádně, abych mohla hudbu obou skladatelů – Martinů i Kaprálové – srovnávat. Nicméně hudebním odborníkem jsem se nestala, takže jsem se spoléhala na hodnocení hudebních znalců a kritiků.

Co vás přivedlo k Vítězslavě Kaprálové a jak dlouho jste se připravovala na psaní scénáře?

Vitka byla brněnská rodačka stejně jako já, a tak jsem při četbě o historii města na její příběh několikrát narazila. Zakopla jsem o něj, když jsem shromažďovala materiál ke svému prvnímu románu Vyhnání Gerty Schnirch a knížce Fabrika o takzvaném moravském Manchesteru. Zaujala mě cílevědomostí a sebedůvěrou, se kterou si dokázala obhájit svou kariéru, což nebylo krátce poté, co mohla první generace žen studovat na univerzitách, jednoduché. Byla to mimořádně talentovaná žena, která se dovedla prosadit – jako první česká skladatelka a dirigentka vůbec – v ryze mužském hudebním prostředí, a to i v mezinárodním měřítku. Její příběh ani po sto letech nijak neztratil na síle a je inspirativní i dnes. Chtěla jsem ho proto znovuobjevit, což ostatně považuji za důležitou součást svojí práce – upozorňovat na témata, která zůstávají zasutá v historii a přitom jsou pro dnešek tak důležitá. Než jsem začala hru psát, načetla jsem si knihy, které už o Vitce byly napsány, to znamená romány Jiřího Muchy Podivné lásky a Jindřicha Uhera Ona a Martinů. Načítáním materiálů jsem strávila asi měsíc, pak jsem se pustila do samotného psaní.

Poslouchala jste při psaní scénáře skladby V. Kaprálové? Setkala jste se s někým z její rodiny?

Poslechla jsem si všechny skladby Vítězslavy Kaprálové. Chtěla jsem je nejen znát, ale hlavně zajistit, aby její hudba zazněla na jevišti. Proto jsem také psala divadelní hru a ne třeba román nebo novelu. Chtěla jsem, aby její příběh mohli lidé zažít společně s její hudbou. Kromě čtení a poslechu jsem pak také měla možnost setkat se s bratrancem Vítězslavy Kaprálové, panem Josefem Kaprálem, bylo to velmi milé a povzbudivé setkání. Přijel na premiéru hry a líbila se mu, což mě nesmírně potěšilo.

Jaká specifika má psaní scénáře? Uvažujete o tvorbě nějakého dalšího scénáře?

Divadlo se od románové tvorby hodně liší, je to pro mě nové teritorium. Výzvou pro mě bylo kupříkladu, jak zachytit osobnost Vitky v celé její komplexnosti na velmi omezeném prostoru. Přiznávám, že před premiérou jsem byla napjatá, jestli jsem jiný formát než prozaický text zvládla, jestli dokážu vystavět příběh, který bude fungovat i na jevišti. A teď mám obrovskou radost, že se to podařilo, na čemž má největší zásluhu režisérka Anička Petrželková Davidová.

V prosinci 2018 pak měla premiéru má druhá hra, Bratr spánku, která je dramatizací stejnojmenného románu rakouského spisovatele Roberta Schneidera. Vypráví o chlapci Eliasovi s výjimečným hudebním nadáním, který žije v zapadlé komunitě a nemůže proto svůj talent zúročit. Hru uvádí Švandovo divadlo v Praze, pro které připravuji i další původní hru na příští sezonu.

Vidíte svou budoucnost v psaní divadelních her a chtěla byste psát texty i pro zahraničí?

Je pro mě zajímavé pracovat s různými literárními žánry a formami, jimiž se dají příběhy vyprávět. Takže v práci pro divadlo budu určitě pokračovat. Stejně jako v psaní románů a povídek nebo i publicistických textů pro noviny a časopisy. Knihy se mi už do cizích jazyků překládají, v současnosti do šestnácti, a pokud budou mít v zahraničí zájem i o mé hry, budu jedině ráda! Samozřejmě to však není má primární motivace k psaní.

Jaké máte plány do budoucna?

V současné době píšu další román, který vypráví o osudech řádových sester pronásledovaných za minulého režimu. Dokončit tuto knihu je můj plán na nejbližších pár měsíců. A k tomu pracuji na knize příběhů pro děti o hrdinkách naší minulosti, což je pro mě velká výzva, protože do světa dětské literatury vstupuji poprvé.

Anna Fidranská a Dominik Martinů, Gymnázium Polička