Ve dvou dnech se představilo několik divadel i divadelníků, kteří zahráli jak pro dospělé, tak pro děti.

„Když jsem Trnfest začala pořádat jako studentka JAMU, zvala jsem sem hlavně mé spolužáky. Byl to takový studentský festival," vzpomínala na začátky Zdenka Selingerová, hlavní organizátorka divadelního festivalu Trnfest. Už tehdy to byl alternativní festival zaměřený na loutkoherectví.

Jak život mění Trnfest

Dramaturgie festivalu se postupně pozměnila tak, že dnes už je tradičně jeden den program věnovaný dospělým a druhý den hlavně dětem. „Dřív to tolik pro děti nebylo. Den pro děti se vyprofiloval až s životem," smála se Zdenka Selingerová.

Jak si sama organizátorka posteskla, tentokrát měl festival velkou konkurenci. Hokej. Navíc program festivalu je specifický. „Není to všech šálek kávy. Neuvádíme prvoplánová představení, nebo líbivou činohru  z televize," připustila Zdenka Selingerová. Přesto přišlo mnoho milovníků divadla, a to malých i velkých.

„Je to hezké. Viděla jsem Šípkovou Růženku a pohádku o liškách. Divadlo mám ráda. Divadelní hry mě baví víc, než televize," nechala se slyšet desetiletá Tereza Bomberová.  Sama si také divadlo ráda zahraje se sestřenkou. V sobotu do kulturního domu v Městečku Trnávka přišla spolu s babičkou.  „Byli jsme tady už i asi tři roky zpátky. Chodíme spolu například i v létě, kdy tady mají divadelní prázdniny a děti hrají divadlo," doplnila Terezčina babička Vlaďka Bomberová.

Festival se nesl v přátelském duchu. Také letos přijeli zahrát bývalí spolužáci a kamarádi. „Už jsme tady byli mnohokrát. Rádi se sem vracíme. Tento festival se od ostatních liší tím, že ho pořádají naši kamarádi, takže sem jezdíme jako domů," prozradila Jitka Tichá z divadla Tichý jelen z Roztok u Prahy.

Tentokrát zahráli komorní pohádku Šípková Růženka. A během hry předvedli, že jsou skutečnými mistry svého řemesla. Museli se totiž vypořádat s nečekaným problémem. „Rozbil se nám malý princ, který hraje poměrně důležitou úlohu. Lepili jsme ho a nechávali schnout, ale zapomněli jsem ho přivést. Na to, že ho nemáme, jsme přišli až během představení. Museli jsme malého prince velice obratně a rychle nahradit větším princem, ale tím pádem jsme museli vyměnit i Šípkovou Růženku," popsala peripetie divadelnice Jitka Tichá a dodala: „Hraní proto bylo trochu komplikovanější."
Z malých i velkých diváků si ale chybějícího prince téměř nikdo nevšiml.