Co dělají děti ředitele Smetanovy Litomyšle na festivalu?
Bára: Pracuji jako asistentka propagace, to znamená, že jsem k ruce mamince, která toto oddělení vede. Rozdělujeme vstupenky, řešíme různé problémy a staráme se mimo jiné o loga. Můj běžný den začíná v deset hodin, kdy vstávám. Potom přijdu na zámek a čekám, co budu mít ten den na starosti. Mám volno na oběd a samozřejmě musím dorazit na festival večer. Otevřu VIP centrum, vítám hosty, chystám katalogy. Jakmile začne představení, čekám na správnou chvíli, abych pustila znělku a „vyhnala“ hosty z centra. Domů se většinou dostanu po půlnoci a někdy i ve tři hodiny.
Jan: Od dvanácti let dělám asistenta vinařskému sommeliérovi Radku Pulkrábkovi. Společně připravujeme ochutnávky vín pro sponzory a na rautech. Dva roky jsem působil také jako uvaděč. Letos už není ochutnávek vín tolik, proto dělám au-pair naší mladší sestřičce Evičce. Starám se o ni od rána do noci.


A co vaše mladší sestra Evička?
Jan: Když to okolnosti dovolí, je s námi na zámku. Jenže jsou jí teprve tři roky, takže těžko poslechne, že má být zrovna teď ticho, nezlobit a podobně. Potřebuje spíše hlídání, proto zůstává doma a vymýšlíme pro ni zajímavý program.


Jaký je váš vztah k vážné hudbě?
Bára: Rodiče do klasické hudby tak zapálení nejsou, i když to tak vypadá. Dávají přednost folkovější nebo rokovější muzice.
Jan: U nás doma nikdy nehrála vyloženě klasická hudba, spíše bigbít. Rodiče mají vážnou hudbu rádi, ale jejich kořeny patří k jinému žánru. Já klasiku mám také docela rád, ale nejsem ten nejnáročnější posluchač. Oblíbil jsem si známé kousky jako je Dvořákova Novosvětská nebo Smetanova Má vlast.

Jdete večer na představení, sednete si do hlediště a vychutnáváte si představení?
Bára: Byla jsem na Prodané nevěstě, ale bohužel jsem nevydržela až do konce. Bolely mě hodně nohy a musela jsem se jít domů přezout.
Jan: Vloni jsem byl na Chvění Jiřího Pavlicy a to bylo opravdu skvělé.


Co se vám na festivalu nejvíce líbí? Je to ta atmosféra v zákulisí nebo slavnostní večery?
Bára: Festival vnímám jako vyvrcholení roku, že se konečně spustila ta akce, kterou celý rok plánovali, že se něco zase děje. Je to docela vzrušující.
Jan: Líbí se mi slavnostnost chvíle, ale nemám na mysli ty rauty. Spíše to, jak je vše uklizené, nazdobené, všichni jsou pěkně oblečení a usmívají se. Všichni pořadatelé dělají maximum, aby se tady divákům líbilo a do Litomyšle se vrátili.


Když vás rodiče do festivalu takto zapojili, myslíte si, že jednou jejich dílo převezmete?
Bára: Rozhodně to není rodinný podnik. Možná by to ale nebylo špatné. Studuji management a žurnalistiku. Na festivalu zjišťuji, jak ty dva obory spolu souvisí.
Jan: Složil jsem přijímací zkoušky na vysokou školu na politologii. Obor s festivalem nemá nic společného. Několikrát mě už ale napadlo, jaké by to bylo šéfovat Smetanově Litomyšli. Já bych ale festival pojal jinak. Udělal bych ho multižánrově, s hudbou, tancem i výtvarným uměním. Přidal bych do programu jazz a rock, aby oslovil široké spektrum lidí.


Máte během festivalu nějaký volný čas pro sebe? Zajdete s přáteli na koupaliště, někam posedět nebo si zasportovat?
Bára: Mám čas mezi jedenáctou a patnáctou hodinou. Přátelé ale mají nyní zkouškové období, takže jsou v Brně a jinde na školách. Já jsem musela všechny zkoušky stihnout v předtermínech.
Jan: Opravdu nemám moc času, když hlídám Evičku. Ovšem mám hluché místo od půl osmé do dvanácti, kdy je sestřička ve školce. Prázdniny ale budou dost dlouhé a příležitostí ještě hodně.


Sejde se celá rodina Piknových doma u jednoho stolu?
Bára: Byly pokusy o společné obědy, ale nevyšly.
Jan: Rozhodně není čas vařit. Když už bychom se měli sejít na oběd, tak jedině někde v restauraci.


Čeká vás po festivalu nějaká dlouhá rodinná dovolená?
Bára: Určitě ano, ale ještě nevíme, kam pojedeme.
Jan: Na čas se odstěhujeme na chalupu do Strakova. Budeme poslouchat šumění stromů a zpěv ptáků.