Do speciální mateřské školky přišli na besídku rodiče i pracovnice kojeneckého ústavu. Ne všechny děti totiž mají to štěstí, že vyrůstají v rodinách.
„Do naší školky chodí děti z kojeneckého ústavu. Jedná se většinou o starší ze sourozenců, kteří tam společně žijí,“ vysvětluje ředitelka speciální školky Marie Havířová. Obě zařízení spolupracují už roky. Díky tomu starší děti, které vyrůstají v ústavu, tráví část dne stejně jako jejich vrstevníci. Chodí do divadla, jezdí na výlety nebo na plavecký výcvik.

„Nejčastěji k nám přicházejí děti, které jsou zanedbané. Rodiče jim neposkytují to, na co mají podle charty práv dítěte nárok. Bývají špatně živené, často rovněž psychicky vyčerpané. Leckdy jejich rodiče nedbají ani na lékařskou péči,“ přibližuje ředitelka kojeneckého ústavu ve Svitavách Zora Hammerová. Ačkoliv je místní ústav určený dětem do tří let věku, bydlí zde celé sourozenecké skupiny. Podle vychovatelek je sourozenecké pouto těchto dětí velmi silné. Jeho přetržení by znamenalo ztrátu poslední jistoty, kterou mají.

Kritické hlasy ovšem upozorňují na to, že v českých ústavech žije velké množství dětí. Na druhou stranu je třeba říci, že děti vyrůstající v ústavní péči mají zajištěnou střechu nad hlavou, odbornou péči a nemusí přežívat na ulici. Moderní trendy upřednostňují práci s biologickou rodinou. Sociální pracovníci se mají snažit obnovit její funkci tak, aby děti do ústavů nikdy vůbec nemusely nebo aby tam strávily jen přechodnou dobu.
Zkušenosti však ukazují, že některé děti po návratu do rodin ztrácejí ty návyky a dovednosti, které v ústavní výchově získaly. Jejich rodiče je totiž dále neupevňují a nerozvíjejí.