Pro účastníky mezinárodní konference OSIEK nastudovali studenti z Docela malého divadla inscenaci v esperantu, aby jí i zahraniční hosté porozuměli. Samotní herci však esperanto neznají. „Hráli jsme v jazyce, kterému sami nerozumíme. Na přípravu jsme měli zrcadlový scénář, ale dalo se to naučit. V řadě frází jsou slova podobná francouzštině nebo latině," vysvětlil Patrik Lukeš. Esperanto tedy viděli poprvé, když dostali do rukou texty. Podle Elišky Hajské bylo složité se jej naučit. „Pak už to šlo samo, jako kdybych hrála v češtině," řekla studentka. Zkušenosti s umělým jazykem neměli ani ostatní. „Nejprve jsem se učila českou verzi, pak v esperantu. Horší je, když pak vypadne text. To je pak těžké se chytit, protože nevíme, co ten druhý říká," popisovala zážitky Adéla Šikulová.

Zpočátku byli roboti pouze v rukou scénáristů a režisérky. „Museli jsme brát ohled na spoustu věcí, hlavně na jazyk. Esperanto je umělý jazyk, některé věci nejdou přeložit, protože slovní zásoba není tak rozmanitá. Byla to pro mě zajímavá zkušenost i výzva," uvedla scénáristka Tereza Kopecká. Hra, kterou připravila v českém jazyce, slavila velký úspěch. „Velkou práci odvedla nejen režisérka, ale především herci, kteří i velké pasáže zvládli odehrát v řeči, kterou neznají," řekla scénáristka.

A co na to režisérka? „Na hře jsme pracovali zhruba od konce února. Je pro mě moc milé, že studenti chtějí tak moc hrát divadlo a udělali si čas i o prázdninách, které přizpůsobili představení," dodala režisérka Radmila Oblouková.