Kostýmy zvířátek, zejména těch stěžejních – tedy Bystroušky a Zlatohřbítka, byly redukovány na mohutný ocásek a na jevišti se stále něco dělo. Byla připsána nová postava Terynky, skutečně s tvrdým „Y", o které se dosud jen zpívalo a za níž zde nepokrytě pálí Revírník i Harašta. Dosud se Bystrouška v Litomyšli hrála třikrát, a to vždy v brněnské podobě. Tato nová inscenace – teprve sedmé provedení - je dílem pražského Národního divadla a režisér se při něm opravdu vyřádil. Ale v tom nejlepším slova smyslu!

Skvělým a naprosto srozumitelně zpívajícím Revírníkem byl Svatopluk Sem. Už v prvním výstupu nebyl obvyklým venkovským „strejdou", ale mužem v plné síle po všech stránkách a výtečně mu vyšel i závěr opery. Ústřední pár lišky Bystroušky a lišáka Zlatohřbítka vytvořily mladé sólistky Alžběta Poláčková a Kateřina Jalovcová, zejména jejich „milostná" scéna – vrtění ocásků – ve druhém jednání vyloudila na tvářích zaplněného publika úsměv i kousek toho dojetí. Obchodníka s drůbeží Haraštu zdařile představoval Jiří Hájek, rechtora a komára zpíval Jan Vacík, faráře a jezevce všestranný Jiří Sulženko. V roli hostinského Páska se připomněl Jan Markvart, před nějakými dvacet lety zde výtečný Jeník z Prodané či Lukáš z Hubičky. V menší úloze psa Lapáka se „svému" publiku představila Václava Krejčí  Housková. Janáčkovo operní dílo, netradiční i svým provedením, mělo u obecenstva v této „sexy" podobě zasloužený úspěch.

ZDENĚK VANDAS