Na Mime Fest přijela celá řada zajímavých osobností. Nechyběl mezi nimi ani známý český mim BORIS HYBNER. Za úspěšným festivalem se ohlíží ještě dnes.

Jak byste zhodnotil letošní Mime Fest?

Už to, že se konal a to, co jsme na něm mohli vidět, je čin pozoruhodný a výjimečný. Je úžasné, že v Poličce začal působit samozřejmě a bez problémů a vypadá to, že ta tradice je založená šťastnou rukou sourozenců Petry Jílkové a Radima Vizváry. Jsem moc rád, že jsme v Poličce mohli být po celou dobu, protože to naplňuje účel festivalu, to že se scházejí mimové s publikem, ale také mezi sebou a udělují si energie, inspirují se, kamarádí a mají se rádi a tak dále. Je to taková malá divadelnická obec, která má šanci existovat nejen v tom českém a evropském, ale i celosvětovém prostoru, protože, co si budeme povídat, česky hovoří jen deset milionů lidí. Toto jsou potencionální poslové naší kultury, té lepší části naší povahy, totiž té, která se umí světu smát, a to vše se odstartovává tímto malým festivalem s velkými důsledky.

Co vás nejvíce zaujalo?

Nadchly mě Polky a jejich Theatr stuka ciala. To je to nejlepší z polského oboru. jsou tam postupy, které mě nadchly a které jsem ani neviděl. Budu je používat.

Znamená to, že jste se sám něco přiučil?

Samozřejmě. Učím se i od svých studentů. Člověk se učí i od svým malých dětí.

Těší vás, že má pantomima pokračovatele?

To jsem věděl, že je bude mít, protože pantomima je sůl země, pantomima je nezničitelná. Dokud budou čestní a počestní lidi, tak bude pantomima existovat. Myslím, že jak přibývá lidí a jak tradiční jazyky jsou obtížnější k dorozumění, tak ta pantomima je tu a je vhodná.

Je jiná, než ta, se kterou jste začínal vy? Čím se liší?

Ano, každá generace přináší neopakovatelné rysy, které se nedají předpovědět, které jsou jen a jen její. Některé věci, které jsme jim vštěpovali, nepotřebují. Třeba konkrétně to, co Radim přináší, má omračující technickou úroveň a něco takového nepamatuji.

Co vás přivedlo k pantomimě? Kdo byl vaším vzorem?

Vzorem byl Ladislav Fialka a k němu mě přivedla kniha a film. Kniha Největší z pierotů a film Děti ráje. Obě díla hovoří o největším z pierotů, údajně českého původu, Jana Kašpara de Burea Dvořáka. Ta jiskra začala planout a plane stále.

Jste mim, herec, scénárista, režisér, muzikant… Která profese vám sedí nejvíce?Nezapomeňte na to nejdůležitější, a sice, že jsem bluesový klaun. Kdysi jsem hrál jazz a blues na kytaru. Teď na sklonku kariéry jsem se k tomu vrátil, ponechal jsem si pantomimu, ale v klaunské formě a to mi vyhovuje.

Váže vás něco s naším krajem, Poličkou?

Asi je to kouzlo malého města, ze kterého i já pocházím, z Vyškova. Je to zvláštní kouzlo, které pro mladé kumštýře má zásadní význam vidí spoustu lidí celé svoje dětství a jinošství a do sebe a do své paměti ukládá všechny jejich příběhy. To je materiál pro pozdější tvorbu. Je jedno, jestli člověk píše knihy nebo dělá filmy.

(kk,mk)

Boris Hybner