V příběhu, který byl k vidění v úterý večer ve Východočeském divadle v podání členů mladoboleslavského souboru, se mu nakonec jedno z benátských dvojčat podaří zlikvidovat. Hloupější a bohatší Zanetto v podání Petra Halíčka, který se velmi dobře popral i s rolí chytřejšího bonviána Tonina, končí svůj život tragicky. Jak už to tak v komediích dell’arte bývá, zahubí ho jed.

Ten ovšem není jediným typickým příkladem tohoto prastarého divadelního žánru.

V inscenaci samozřejmě nemohou chybět klasické masky známé z benátských karnevalů, které pro boleslavskou inscenaci vytvořil Matěj Němeček, stejně jako pestrobarevné kostýmy Daniely Klimešové, nebo tradiční postavy, jako je sluha Arlecchino (Ivo Theimer), jeho ženský protějšek Colombina (ve výtečném provedení Ivany Nováčkové), první milovnice Beatrice (Petra Nakládalová), Lelio (v pojetí Petra Prokeše poněkud méně výrazný), Brighella (Roman Teprt) či Capitano (Miroslav Babuský).

Dobrý výkon podala v Pardubicích Lucie Matoušková jako Rosaura. Na hranici mezi hraním a pitvořením balancuje bývalý člen Východočeského divadla Martin Hrubý v roli Florinda, který si s oblibou skáče „na jedno“, až jsou z toho ve finále čtyři „kousky“.

Hru, kde jde o lásku, čest, zradu, podlost i zmoudření, přijalo pardubické publikum se smíšenými pocity. Představení zejména v první půlce místy nudilo, „zauzlování“ příběhu bylo příliš dlouhé a postrádalo dynamiku. Až při rozuzlení, po němž jsou (skoro) všechny postavy spokojeny, dostalo konečně ty správné grády. Možná to zapříčinil i fakt, že inscenaci režíroval klaun a gagman Štefan Capko.

Jeho plusem však bylo, že ji obohatil nejrůznějšími vychytávkami, jako byla například kyselá rybička procházející celým představením či úskoky Zanetta před kordem jak přes švihadlo, jeho předsmrtné dovádění na trampolíně či zvuk svištících kordů při šermířských scénách podobný tomu, který vydával Zorro mstitel…