Svět urozených a bohatých vždy okouzlovaly novinky a exotika. Často byly také prvními, kteří se mohli se zvláštnostmi přivezenými na palubách lodí ze zámořských cest seznámit. Umožnila to jejich služba u panovnických dvorů a aristokraté pak ochotně po vzoru svých panovníků přebírali módní vlny od chování exotických zvířat, až po experimenty v kuchyni.

Porcelán zámek Litomyšl.Sem patří také čaj, čokoláda a káva. Ze vzdálených zemí se dostávaly na panovnické dvory Evropy jako drahá vzácnost. Odtud se během staletí dále šířily do nejurozenějších aristokratických vrstev. Od 18. století nesměl některý z těchto nápojů chybět během společenských setkání ve šlechtických salonech. Vznikaly také speciální sady a tvary nádobí pro jejich konzumaci, často velmi drahé a z nejkvalitnějšího porcelánu.

Rovněž na litomyšlském zámku nalezneme například v domácích účtech rodiny Trauttmansdorffů začátkem 18. století nákupy čokolády a vídeňské kávy, drahého porcelánu a všeho, co doprovázelo nejen přípravu těchto nápojů, ale také konzumaci. V reprezentačních pokojích prvního patra litomyšlského zámku jsou krásné soupravy z vídeňského porcelánu dochovány dodnes.

Bezesporu neluxusnějším zbožím byl čaj. Čajové lístky byly součástí věna, či dědictví. Prodával se v lékárnách v krabičkách potažených atlasem nebo v krásných porcelánových či skleněných nádobách. Výjimečná sada na uchování vzácného čaje vyrobená z rubínového skla a zdobená zlatými ornamenty je k vidění také v dámském hudebním pokoji zámku v Litomyšli.

Evropě zelený čaj představili začátkem 17. století Holanďané, kteří až do poloviny 18. století přiváželi celé lodě této drahé pochutiny. Na chuť kávě a čokoládě přišli evropští vysocí aristokraté asi o půlstoletí později, okolo poloviny 17. století a za vytvoření nejdříve módy, později zvyku pití těchto dobrot svět vděčí francouzskému dvoru, zejména pak za Ludvíka XIII. (16011643) a jeho syna Ludvíka XIV. (16381715).

Káva se připravovala nejčastěji na „turecký způsob", silně se sladila a přichucovala třeba muškátovým oříškem, hřebíčkem, kardamomem nebo skořicí. Naopak čokoláda se pila jako hořký napěněný nápoj se špetkou vanilky, skořice či hřebíčku. V urozené společnosti k ní však nesměly chybět sladké likéry, sušenky, pralinky nebo dokonce zmrzlina. Velká milovnice sladkostí, litomyšlská paní Marie Eleonora z Trauttmansdorffu měsíčně kupovala minimálně dvě libry čokolády, tedy více než kilogram.

Během prohlídky reprezentačních i hostinských pokojů zámku v Litomyšli může pozornější návštěvník objevit mnoho drobností spojených s kulturou „aristokratických nápojů".

ZDEŇKA KALOVÁ